Doma jsem si udělala vlastní saponát na nádobí. Krásně voní a nádobí umyje mnohem lépe než drahé značky

Výroba vlastního saponátu na nádobí mi zabrala sotva deset minut a vystačila jsem si s několika surovinami, které jsem měla běžně doma. Překvapila mě nejen svěží vůně, ale hlavně to, jak rychle si poradil s mastnotou. Dokonce lépe než některé drahé značky z obchodu. A navíc mám jistotu, co si dávám na ruce.

Ceny drogerie jdou nahoru a složení na etiketách bývá často spíš hádankou. Názvy chemických látek vypadají složitě a člověk vlastně netuší, co přesně používá každý den. Přitom saponát přichází do kontaktu nejen s nádobím, ale i s pokožkou.

Řekla jsem si tedy, že vyzkouším jednoduchou kombinaci – přírodní mýdlo, trochu sody a citron. Žádná věda, spíš návrat k obyčejným věcem. Podobné postupy ostatně doporučují i zastánci ekologičtější domácnosti.

Proč běžné saponáty nemusí být ideální volbou

Většina komerčních prostředků obsahuje takzvané tenzidy, tedy složky, které oddělují mastnotu od povrchu. Fungují dobře, o tom není sporu. Některé syntetické varianty ale mohou při častém používání dráždit kůži. Upozorňuje na to například český spotřebitelský časopis dTest.

Samostatnou kapitolou jsou parfemace a barviva. Voní hezky, jenže citlivější lidé po nich mohou mít podrážděnou pokožku. Organizace Environmental Working Group dlouhodobě upozorňuje, že právě vonné složky patří mezi časté alergeny v domácí chemii.

Jednoduchý recept, který funguje

Základ tvoří tekuté přírodní mýdlo. K němu přidávám lžíci jedlé sody a šťávu z půlky citronu. Nic víc v tom není. Kdo chce výraznější vůni, může kápnout trochu esenciálního oleje – třeba citronového, ale není to nutné.

Postup mám takovýhle:

• Do nádoby naliju asi 200 ml tekutého přírodního mýdla.
• Přisypu jednu polévkovou lžíci jedlé sody.
• Vymačkám šťávu z poloviny citronu.
• Doleju přibližně 100 ml teplé vody a promíchám, někdy jen protřepu.

Soda, tedy hydrogenuhličitan sodný, je zásaditá a s mastnotou si rozumí. Citronová šťáva naopak přináší kyselost, která pomáhá s usazeninami a zároveň neutralizuje pachy. Možná to zní složitě, ale ve výsledku jde o docela obyčejnou reakci dvou protikladů.

Pěny je o něco méně než u běžných saponátů z obchodu. Ze začátku mě to zaskočilo, protože jsme zvyklí, že hodně pěny znamená čistotu. Ve skutečnosti to tak být nemusí – množství bublinek často souvisí spíš s přidanými zpěňovači než s tím, jak dobře prostředek skutečně odmašťuje.

Kolik ušetříte a na co si dát pozor

Když jsem si to spočítala, půl litru domácího saponátu mě vyjde zhruba na polovinu toho, co stojí značkový výrobek. Nejvíc stojí kvalitní přírodní mýdlo, jenže z jedné lahve uděláte několik dávek, takže se to rozpočítá.

Navíc nemusím kupovat další plastovou lahev. Směs si přelévám do starého obalu s pumpičkou a používám dál, což mi dává smysl i z hlediska odpadu.

Je fér říct, že domácí varianta má i svoje omezení. Neobsahuje konzervanty, takže je lepší namíchat menší množství a spotřebovat ho během pár týdnů. Pokud máte hodně tvrdou vodu, účinek nemusí být tak výrazný. V tom případě se mi osvědčilo přidat trochu octa přímo do dřezu – ale ne do samotné lahve se směsí, to by nebylo ono.

Po několika týdnech používání mám pocit, že mám ruce méně vysušené a kuchyň není cítit chemickým parfémem. Není to žádný zázrak na počkání, spíš malá změna, která dává smysl. A někdy právě ty malé změny udělají největší rozdíl.

Pokud chcete omezit chemii doma a zároveň trochu ušetřit, stojí to aspoň za zkoušku. Zabere to pár minut – a možná zjistíte, že čisté nádobí nemusí být výsledkem složité receptury z laboratoře.

Zdroje: dtest.cz, ewg.org, ncbi.nlm.nih.gov