Kdo doma najde starý český plakát nebo program z koncertu, může narazit na sběratelský poklad
Na půdách, ve sklepích nebo zapomenutých krabicích po rodičích leží věci, které na první pohled vypadají bezcenně. Starý koncertní plakát, pomačkaná vstupenka nebo program z taneční zábavy. Jenže právě tyhle papíry dnes dokážou mezi sběrateli vyvolat slušný rozruch – a jejich cena umí překvapit.
Obchod s hudebními memorabiliemi v posledních letech ožil. Aukční domy i online portály potvrzují, že zájem už dávno není jen o obrazy a porcelán. Stále častěji se přihazují tisíce korun za plakáty z koncertů, které proběhly před čtyřiceti nebo padesáti lety v kulturácích, sokolovnách či na dnes už neexistujících festivalech. Rozhoduje kombinace stavu, vzácnosti a samozřejmě jména interpreta.
Období šedesátých až osmdesátých let je pro sběratele obzvlášť lákavé. Plakáty se tehdy tiskly v malých sériích a po akci většinou skončily v koši. Najít dnes hezky dochovaný originál bez větších přehybů nebo fleků je spíš náhoda než pravidlo.
Co rozhoduje o ceně starého plakátu
Stáří samo o sobě nestačí. Důležitější je, kdo na plakátu figuruje a jak významná byla konkrétní akce. Pokud jde o první československé turné známé kapely nebo program z legendárního festivalu, cena může vyskočit několikanásobně oproti běžné regionální produkci.
Hodně napoví i grafika. Československá plakátová tvorba měla silnou úroveň a některé hudební plakáty navrhovali respektovaní výtvarníci. Když se podaří autora dohledat a má jméno, sběratelé zbystří.
- papír bez výrazných přehybů, skvrn a natržení
- původní dobový tisk, ne novodobá kopie
- jasná vazba na konkrétní koncert či festival
Které české hudební relikvie táhnou nejvíc
Dlouhodobý zájem je o věci spojené s kapelami jako Olympic, Blue Effect nebo Flamengo. Silnou poptávku mají i materiály z raných vystoupení Karla Gotta. Specifickou kapitolou jsou koncerty zahraničních hvězd, které se v Československu objevily jen výjimečně – právě ta vzácnost z nich dělá atraktivní zboží.
Podle výsledků aukcí ceny za poslední roky citelně stouply, někdy o desítky procent. Běžnější plakáty ze šedesátých let se prodávají za několik tisíc korun, ty opravdu výjimečné se ale dostanou přes hranici dvaceti tisíc. A někdy i víc, záleží na okolnostech.
Velkou roli hraje příběh. Pokud je plakát podepsaný interpretem, nebo existuje doložený původ – třeba z pozůstalosti promotéra – sběratelská hodnota roste. Trh je nicméně citlivý na pravost. Reprodukce, které se objevily hlavně po roce 2000, umí méně zkušené zájemce zmást.
Originál se většinou pozná podle typu papíru a tiskové techniky, někdy i podle drobných nedokonalostí. Dobový tisk zkrátka nevypadá sterilně, má své mouchy.
Jak poznat originál a nenaletět
Častou chybou bývá rychlý prodej bez porady s odborníkem. Přitom specializovaný aukční dům nebo znalec může pomoci určit reálnou cenu, která bývá vyšší než první odhad. Stejně tak je dobré vyhnout se neodbornému čištění – voda či chemie mohou papír nenávratně poškodit a hodnotu srazit skoro na nulu.
Když doma na podobný kus narazíte, dejte ho stranou do sucha a mimo přímé slunce. Ideální je archivní obal bez kyselin, který papír dál neničí. Není to složitá investice a může se vyplatit.
Zajímavé je, že dnešní sběratelé nejsou jen pamětníci. Do aukcí vstupují i lidé kolem třiceti let, kteří vnímají hudební plakáty jako alternativní uložení peněz. Papírových originálů je omezené množství a nové už v původní podobě nevzniknou. Právě tahle konečnost tlačí ceny nahoru.
Samozřejmě, ne každý starý program znamená malý poklad. Ale pokud se doma válí zaprášený plakát z koncertu, na který tehdy stála fronta přes celé náměstí, bylo by škoda ho přehlédnout. Může jít o kousek kulturní historie s překvapivě konkrétní finanční hodnotou, a to už stojí za pozornost.
Zdroje: aukro.cz, sberatel.info, artplus.cz, narodnimuzeum.cz
