Kdy jste si naposledy udělala čas jen pro sebe? Psycholožka radí, proč je „sobeckost“ po čtyřicítce základem pro zdravou rodinu

Čas jen pro sebe není žádný přepych ani rozmar navíc. U žen po čtyřicítce se podle odborníků postupně mění v jednu z podmínek duševní pohody i fungující rodiny. Přesto ho spousta žen odsouvá až někam na konec, pokud na něj vůbec dojde.

Statistiky Českého statistického úřadu ukazují, že ženy mezi čtyřicítkou a padesátkou tráví doma výrazně víc času neplacenou prací než muži stejného věku. K tomu často chodí na plný úvazek a starají se buď o dospívající děti, nebo o stárnoucí rodiče. Výsledkem bývá únava, která se táhne týdny, někdy měsíce. A s ní podrážděnost i pocit, že na vlastní potřeby už nezbývá místo.

Psycholožka Laura Janáčková na tohle téma upozorňuje dlouhodobě. Právě po čtyřicítce se podle ní ženy dostávají na hranici svých sil. V rozhovorech často připomíná, že péče o sebe není sobectví, ale spíš prevence. Když chybí, roste riziko vyhoření i napětí v partnerství.

Proč se po čtyřicítce mění psychická rovnováha

Po čtyřicítce se v těle začínají odehrávat hormonální změny, které mají vliv na náladu, spánek i zvládání stresu. Časopis Psychologie dnes upozorňuje, že ženy v tomto období reagují na dlouhodobé přetížení citlivěji než ve třiceti. Není to slabost. Je to prostě realita těla.

Když žena dlouhodobě potlačuje své potřeby, mozek zůstává v neustálé pohotovosti. Tím se zvyšuje hladina stresových hormonů, hlavně kortizolu. A vysoký kortizol se pak spojuje s horším spánkem, přibíráním na váze nebo i výpadky paměti, někdy drobnými, ale nepříjemnými.

Tyhle souvislosti popisuje také Americká psychologická asociace ve svých přehledech o stresu ve středním věku. Čas pro sebe přitom neznamená utéct od rodiny. Spíš jde o návrat k sobě samé, což si řada žen pořád plete.

Psychologové se shodují, že krátké, ale pravidelné chvíle o samotě fungují lépe než jeden velký únik jednou za rok. Mozek totiž potřebuje opakovaný signál, že není pořád ve službě ostatním.

Výzkumy zveřejněné v Journal of Happiness Studies ukazují, že lidé, kteří si vědomě plánují osobní čas, bývají spokojenější a méně úzkostní. U žen ve středním věku se to navíc odráží i doma. Atmosféra je klidnější, vztahy méně napjaté.

Jak zdravá „sobeckost“ prospívá celé rodině

Když žena funguje dlouhodobě na hraně, okolí to pozná rychle. Únava se snadno změní v mlčení, podrážděnost nebo výbuchy kvůli maličkostem. Naopak ženy, které si dokážou vymezit čas jen pro sebe, působí klidněji a mají víc trpělivosti.

Rodinní terapeuti připomínají, že děti se učí hlavně z toho, co vidí. Matka, která si umí nastavit hranice a pečovat o sebe, jim ukazuje, jak může vypadat zdravý vztah k vlastnímu času. Nejde o sobectví, ale o příklad vyváženého života.

Nejtěžší bývá první krok. Hodně žen má pocit, že si odpočinek musí nejdřív „zasloužit“, až bude všechno hotovo.

Co funguje v praxi a proč to není maličkost

Odborníci doporučují začít jednoduše a realisticky. Nemusí jít o hodiny volna denně. Často stačí půl hodiny, ale pravidelně. A hlavně tak, aby ten čas nepatřil nikomu jinému.

• krátká procházka bez telefonu
• pohyb nebo sport bez tlaku na výkon
• tiché čtení, psaní nebo jen klid

Psycholožka Janáčková často upozorňuje, že pocit viny při odpočinku je naučený vzorec, ne fakt. Když žena čeká, až se okolnosti samy uvolní, většinou se to nestane. Změna přichází ve chvíli, kdy své potřeby začne brát vážně, i když to zpočátku trochu skřípe.

Zdravá míra „sobeckosti“ po čtyřicítce není hrozbou pro rodinu. Naopak, může být tím, co ji dlouhodobě udrží funkční a klidnou. A to už stojí za to.

Zdroje: czso.cz, psychologie.cz, apacare.org, journalofhappinessstudies.com