Na české účty může dopadnout další tichá změna. Nejvíc ji pocítí lidé, kteří mají pocit, že šetří
Úročení spořicích účtů se během pár měsíců posunulo znatelně dolů, i když to na první pohled nemusí být vidět. Ještě minulý rok nebyl problém narazit na sazby kolem šesti procent, dnes se většina nabídek drží o dost níž. A spolu s inflací to znamená jediné – peníze uložené na účtu často potichu ztrácejí hodnotu.
Česká národní banka postupně snižuje základní sazby, aby rozhýbala ekonomiku. Jenže s tím jde ruku v ruce i pokles úroků na vkladech. Banky většinou neztrácí čas, nové sazebníky se objeví během několika týdnů. Klient si změny všimne třeba jen v internetovém bankovnictví, někdy ani to ne.
Podle dat ČNB leží na běžných a spořicích účtech českých domácností přes tři biliony korun. Část těchto peněz je úročená tak málo, že sotva dorovnává růst cen. Mnozí lidé přitom žijí v přesvědčení, že oddělený spořicí účet automaticky znamená zhodnocení. Ne vždy to platí.
Reálný výnos se propadá pod nulu
Důležitý je pojem reálný výnos. Tedy rozdíl mezi úrokem, který banka připíše, a inflací. Když účet nese tři procenta ročně, ale ceny vzrostou o čtyři procenta, kupní síla úspor se sníží. Ne skokově, spíš pomalu a vytrvale. A právě v tom je ten problém.
Český statistický úřad letos několikrát potvrdil, že inflace sice není tak divoká jako v roce 2022, pořád se ale drží nad cílem centrální banky. Konzervativní střadatel tak může mít pocit jistoty, ve skutečnosti však jeho peníze stagnují, nebo lehce ztrácí hodnotu.
Banky mění podmínky nenápadně
Nejde jen o samotnou výši sazby. Některé banky podmiňují lepší úrok aktivním používáním účtu, pravidelnou investicí či limitem částky, která se úročí výhodně. Co je nad stanovený strop, bývá zhodnoceno minimálně. Výsledný průměr pak vychází hůř, než jak působí reklamní slogan.
Analytici dlouhodobě upozorňují, že Češi drží velkou část majetku v hotovosti a na účtech. Statistiky OECD naznačují, že oproti západní Evropě investujeme méně do fondů nebo akcií. Opatrnost je pochopitelná, riziko není příjemné. Jenže i vyčkávání má svou cenu, i když není hned vidět.
Jednoduchý příklad: domácnost má na spořicím účtu 500 000 korun s úrokem tři procenta. Za rok získá asi 15 000 korun před zdaněním. Pokud ale inflace dosáhne čtyř procent, reálně přijde zhruba o pět tisíc korun na kupní síle. Ten rozdíl se navíc s každým dalším rokem násobí, a není to zanedbatelné.
Kdo změnu pocítí nejvíc
Silněji dopadá tahle situace na lidi mezi třiceti a padesáti lety. Často splácejí hypotéku, budují rezervu pro rodinu a zároveň přemýšlí o budoucnosti. Drží vyšší částky bokem, aby byly rychle po ruce. Jenže právě tahle likvidita může v době nižších sazeb znamenat, že úspory nevydělávají tak, jak si představovali.
Co s tím mohou domácnosti udělat
Základem je oddělit krátkodobou rezervu od peněz, které nebudou potřeba hned. Finanční poradci často doporučují mít na dostupném účtu částku ve výši tří až šesti měsíčních výdajů. Zbytek lze rozdělit podle toho, kdy ho člověk bude potřebovat a jaké kolísání ještě unese.
Někdo zvolí termínovaný vklad nebo fond peněžního trhu, jiný sáhne po podílových fondech zaměřených na dluhopisy či akcie. Každá možnost má své výhody i rizika a také poplatky, na které se občas zapomíná. Vyplatí se je projít pečlivě, i když to zabere trochu času.
Tichá změna se neozve hlasitým varováním. Spíš se pomalu promítne do čísel na výpisu, která nevypadají nijak dramaticky. O to důležitější je sledovat nejen nominální úrok, ale i vývoj cen v ekonomice. Pocit bezpečí je příjemný, realita může být o něco méně pohodlná.
Zdroje: cnb.cz, czso.cz, oecd.org, mfcr.cz
