Ptali se lidí na jednoduchou otázku ze školy. Většina odpověděla stejně, a přesto špatně

Jednoduchá otázka z matematiky pro základní školu. Přesto na ni podle výzkumů odpovídá většina dospělých špatně. Ne proto, že by neuměli počítat, ale protože jejich mozek zvolí rychlejší a pohodlnější cestu. Výsledek překvapil i samotné vědce.

Otázka zní: Pálka a míček stojí dohromady 1,10 dolaru. Pálka stojí o 1 dolar více než míček. Kolik stojí míček?

Intuitivní odpověď většiny lidí zní deset centů. Jenže správný výsledek je pět centů. Pokud by míček stál deset centů, pálka by musela stát jeden dolar a deset centů a celková částka by byla 1,20 dolaru. Správný výpočet je přitom docela prostý, jen se u něj člověk musí na chvíli zastavit.

Proč mozek miluje zkratky

S touto otázkou přišel americký ekonom a psycholog Shane Frederick z Yale University v roce 2005. Publikoval ji v odborném časopise Journal of Economic Perspectives jako součást takzvaného testu kognitivní reflexe. Ten měří schopnost potlačit první intuitivní odpověď a nahradit ji promyšleným výpočtem.

Frederick ve své studii zjistil, že správně odpovědělo jen malé procento respondentů. Podobné výsledky se opakovaly i v dalších zemích a u různých věkových skupin. Nešlo tedy o neznalost matematiky, spíš o způsob uvažování.

Dva systémy myšlení podle psychologie

Psycholog Daniel Kahneman, nositel Nobelovy ceny za ekonomii, popsal v knize Myšlení rychlé a pomalé dva základní režimy lidského uvažování. Jeden pracuje rychle, téměř bez námahy a automaticky. Ten druhý je pomalejší, potřebuje víc soustředění a taky energie.

Úloha s pálkou a míčkem spustí právě ten první režim. Čísla 1,10 a 1 dolar jakoby do sebe zapadnou a mozek hned nabídne rozdíl deset centů. Na první pohled to sedí, dává to smysl, tak proč to ještě přepočítávat. Jenže právě tady vzniká chyba.

Z původní Frederickovy studie vyplynulo, že se stejným omylem odpovídala i řada studentů velmi prestižních univerzit. Ne že by neuměli počítat, spíš se spokojili s prvním řešením, které se zdálo dostatečné. Ukazuje to, že samotné IQ nestačí, důležitá je ochota zbrzdit a chvíli pochybovat.

Podobný mechanismus funguje i jinde než u čísel. Když jsme pod tlakem času nebo unavení, snáz skočíme na líbivý argument, reklamní slogan či podezřele jednoduchou statistiku. Rychlé myšlení šetří síly, ale občas nás zavede vedle — a ani si toho nevšimneme.

Co si z jednoduché otázky odnést

Ve výsledku ani tak nejde o těch pět centů. Podstatnější je zjištění, že první odpověď, která se nabízí, nemusí být správná i když působí naprosto přesvědčivě. Psychologové pro to mají označení kognitivní iluze, tedy jakýsi systematický klam v úsudku.

Dopady jsou překvapivě praktické. Při čtení zpráv o investicích, zdravotních rizicích nebo třeba o výhodnosti hypotéky reagujeme často stejně zkratkovitě. Krátká pauza a jednoduchá kontrola čísel může ušetřit tisíce korun, někdy i zbytečné nervy.

Chcete si to zkusit sami? Položte si podobnou úlohu a nenuťte se odpovědět hned. Dejte si klidně deset vteřin navíc. Těch pár sekund může rozhodnout mezi automatickou reakcí a vědomým rozhodnutím, a v tom podle odborníků spočívá jeden z klíčů k lepším úsudkům v každodenním životě

Zdroje: aeaweb.org, yale.edu, princeton.edu, nobelprize.org