Staré české CD a kazety z devadesátek už nejsou jen sentiment. Některé tituly sběratelé shánějí za překvapivé peníze
Krabice plné zaprášených cédéček a kazet roky ležely ve sklepích nebo na půdách, bez větší pozornosti. Dnes se z nich ale stává sběratelské zboží, které se na aukcích prodává i za tisíce korun. Devadesátky se nevracejí jen v módě, vrací se i ve fyzické hudbě.
Zájem o starší nosiče sílí už delší dobu. Vinyl má svou globální renesanci, to je známá věc, ale české prostředí si znovu nachází vztah i k domácím CD a kazetám. Data z Aukra nebo Discogs ukazují, že některá původní vydání českých alb z 90. let dnes stojí víc než při svém vydání. A někdy docela výrazně víc.
Neznamená to, že má cenu úplně všechno. Sběratelé hledají konkrétní kusy – první vydání, malé náklady, limitky. Hodně záleží na stavu, na původním obalu i na tom, jestli jde o takzvaný první lis. Tedy úplně první sérii z výroby, která se už často neopakovala.
Které tituly sběratelé vyhledávají
Devadesátá léta byla pro domácí scénu docela divoká a svobodná. Vznikaly malé labely, distribuce byla omezená a náklady často nízké. Právě to dnes žene cenu nahoru. Zájem bývá o rané nahrávky kapel jako Priessnitz, Už jsme doma nebo první alba Tata Bojs. Své místo mají i tehdejší hiphopové projekty a demo kazety alternativních skupin, které vyšly jen v pár stovkách kusů.
Kazety jsou kapitola sama pro sebe. Může to znít zvláštně, ale magnetofonová páska má mezi sběrateli pořád zvuk. Pokud se dochoval původní plastový obal a neponičený booklet s texty, cena jde nahoru. Stačí ale prasklá krabička a všechno je jinak.
Proč cena roste právě teď
Lidé, kteří v devadesátkách vyrůstali, mají dnes většinou stabilní práci i příjmy. A nostalgie funguje. Najednou si mohou dovolit koupit album, které si tehdy nahrávali na kazetu od kamaráda. Kombinace vzpomínek a peněz vytváří poptávku, která tu před deseti lety nebyla.
Hudební publicisté často připomínají jednoduchý princip – omezená nabídka a silná osobní vazba. Pokud se titul znovu nevydá, nebo vyjde jen digitálně, původní fyzická verze získává zvláštní hodnotu. Není to jen hudba, je to konkrétní předmět, kus doby.
Řeší se i zvuk. Někteří posluchači tvrdí, že první CD vydání mají jiný mastering než pozdější reedice. Mastering je finální úprava zvuku před lisováním. Starší verze tak podle nich zní syrověji, méně uhlazeně a víc odpovídají původní představě autora – i když ne každý s tím souhlasí.
Statistiky IFPI ukazují, že digitál dominuje, o tom není sporu. Přesto si fyzické nosiče drží stabilní podíl na trhu. V Česku navíc přibývá burz a malých obchodů s použitou hudbou, kde se o raritách mluví a ceny se pomalu posouvají výš. Někdy nenápadně, ale setrvale.
Na co si dát pozor při prodeji i nákupu
Najdete-li doma krabici s hudbou z devadesátek, vyplatí se chvíli brzdit nadšení a postupovat pečlivě. Rozhodují drobnosti, které na první pohled nemusí být vidět.
- Zkontrolujte katalogové číslo a přesný rok vydání, bývá na hřbetu obalu nebo přímo na disku.
- Porovnejte konkrétní verzi s nabídkami na specializovaných serverech.
- Disk nečistěte agresivní chemií, i dobře míněný zásah může jeho hodnotu snížit.
Škrábance, prasklé krabičky nebo chybějící booklet cenu srážejí poměrně rychle. Naopak podpis interpreta může hodnotu zvýšit, ale jen pokud je možné doložit jeho pravost. Bez toho je to spíš risk.
Sběratelský trh je proměnlivý a někdy až nevyzpytatelný. To, co dnes koupíte za pár stovek, může být za pár let nedostatkové – ale taky nemusí. Pokud hudbu máte rádi, možná je lepší si ji nechat pro radost. A když už prodávat, tak sledovat reálné aukce a skutečnou poptávku. Devadesátky dávno nejsou jen vzpomínka na školní diskotéky, pro někoho představují i malý investiční experiment.
Zdroje: aukro.cz, discogs.com, ifpi.org, idnes.cz
