Stlaní postele hned po probuzení není tak chytré, jak se říká. Odborníci vysvětlují překvapivý důvod

Ustlat hned po zazvonění budíku? Pro spoustu lidí samozřejmost. Jenže právě tenhle zvyk může mít méně příjemné pozadí. Zatímco máte pocit, že děláte něco pro pořádek a lepší start dne, v matraci se může odehrávat malý biologický experiment.

Během noci tělo vypotí podle britské Sleep Council až půl litru tekutin. Část se odpaří, něco ale zůstane v matraci, polštáři i přikrývce. Když peřinu hned uhladíte a přehodíte přes postel přehoz, vlhkost zůstane uvnitř. A teplo taky.

Už v roce 2005 na to upozorňoval tým z Kingston University v Londýně. Výzkumník Stephen Pretlove tehdy pro BBC popisoval, že roztoči potřebují k životu vlhké prostředí. Pokud má postel přes den šanci vyschnout, jejich podmínky se zhorší. Není to otázka estetiky, spíš fyziky a biologie.

Proč roztočům svědčí právě ustlaná postel

Roztoči jsou mikroskopičtí členovci, pouhým okem je neuvidíte. Živí se šupinkami kůže, které ztrácíme pořád, nejvíc ale právě v posteli. Podle údajů Státního zdravotního ústavu může matrace obsahovat i miliony těchto organismů, aniž bychom o tom měli tušení.

Rozhodující je vlhkost. Roztoči nepijí vodu tak, jak si možná představujete — přijímají ji ze vzduchu. Jakmile relativní vlhkost klesne zhruba pod 50 procent začínají vysychat a postupně hynou. A právě toho se dá ráno využít.

Když necháte peřinu odhrnutou a otevřete okno, nahromaděná vlhkost má šanci zmizet. Postel prostě vyschne. Pokud ji ale pečlivě zarovnáte a zakryjete, teplo i vlhko zůstanou déle uvnitř matrace. Možná si řeknete, že pár roztočů nikoho nezabije. Jenže u alergiků je situace jiná.

Podle České iniciativy pro astma patří alergie na roztoče mezi časté spouštěče chronické rýmy i zhoršení astmatu. Problémem nejsou samotní roztoči, ale jejich výměšky a zbytky těl. Ty se snadno víří do vzduchu, třeba při převlékání postele. A pak je prostě dýcháme.

Co doporučují hygienici a alergologové

Úplně přestat stlát? To většina odborníků nepožaduje. Spíš radí změnit načasování. Nechte lůžko alespoň dvacet, klidně třicet minut odkryté, ideálně při otevřeném okně. Vzduch proudí a vlhkost postupně klesá.

Pomoci mohou i další opatření:

• prát ložní prádlo pravidelně na 60 °C, vyšší teplota roztoče ničí,
• používat speciální protiroztočové potahy na matrace a polštáře
• hlídat vlhkost v ložnici, optimálně mezi 40 až 50 procenty.

Podobná doporučení najdete i v materiálech Státního zdravotního ústavu zaměřených na alergie v domácím prostředí.

Má tedy smysl postel vůbec nestlát

Krátká odpověď? Ano, ale nic se nemá přehánět. Pokud odcházíte do práce a necháte postel několik hodin volně „dýchat“, vlhkost z matrace se výrazně sníží. Odpoledne nebo večer ji pak můžete upravit, aby ložnice působila uklizeně — a bez výčitek.

Zapomínat by se nemělo ani na samotnou matraci. Její životnost bývá zhruba osm až deset let, někdy méně. Starší kusy zadržují víc prachu i vlhkosti a hůř větrají. Investice do kvalitní, prodyšné matrace má z hlediska hygieny větší význam než dokonale vyrovnaný přehoz přes postel.

Jasně, ranní rituály mají i psychologický efekt. Uklizená ložnice může navodit pocit kontroly nad dnem. Z pohledu zdraví ale dává větší smysl nejdřív vyvětrat a teprve potom ustlat. Není to žádná revoluce v domácnosti, spíš drobný posun návyku který může citlivějším lidem ulevit od potíží s dýcháním i spánkem.

Zdroje: bbc.com, kingston.ac.uk, szu.cz, sleepcouncil.org.uk

document.addEventListener(„DOMContentLoaded“,function(){const e=document.querySelector(‚img[fifu-featured=“1″]‘);if(!e)return;const t=e.closest(„figure“)||e.parentElement;if(t.querySelector(„figcaption“))return;const i=document.createElement(„figcaption“);i.textContent=“Zdroj: Pexels.com“,i.style.fontSize=“12px“,i.style.color=“#000″,i.style.textAlign=“center“,i.style.position=“relative“,i.style.top=“0px“,t.appendChild(i)});