V této zemi si důchodci podle různých žebříčků žijí velmi dobře. Nejde přitom ani o Španělsko, ani Portugalsko

Když přijde řeč na ideální místo pro život v penzi, většině lidí naskočí sluncem zalitý jih Evropy. Jenže dlouhodobé mezinárodní srovnání ukazují trochu jiný obrázek. Úplně nahoře se totiž pravidelně objevuje severská země, která staví na stabilní ekonomice, dostupném zdravotnictví a poměrně promyšleném důchodovém systému.

Podle Global Retirement Index od společnosti Natixis Investment Managers patří Norsko mezi nejlepší státy pro život v důchodu. Sledují se čtyři hlavní oblasti:

• zdraví,
• kvalita života,
• materiální blahobyt,
• a finance v penzi.

Právě souhra těchto faktorů zajišťuje, že se Norsko drží na předních příčkách. Podobně dopadá i hodnocení Melbourne Mercer Global Pension Index, který posuzuje udržitelnost a přiměřenost důchodových systémů. Nejde tedy jen o dojem z cestovatelských katalogů, ale o konkrétní data a dlouhodobé výsledky.

Silný státní pilíř a obří ropný fond

Základem norského modelu je silný státní pilíř. Funguje převážně průběžně – tedy tak, že ekonomicky aktivní obyvatelé přispívají na současné důchodce – zároveň ale obsahuje i kapitálovou složku. A právě ta hraje důležitou roli.

Klíčovým prvkem je vládní investiční fond Government Pension Fund Global. Vznikl díky příjmům z těžby ropy a plynu, které stát neprojedl, ale systematicky ukládal a investoval po světě. Podle údajů Norges Bank jde o největší státní investiční fond na světě, jeho hodnota se pohybuje v bilionech dolarů. Výnosy následně pomáhají financovat veřejné služby i část výdajů na penze, aniž by bylo nutné skokově zvyšovat daně.

Zdravotnictví a kvalita života jako klíčový faktor

Samotná výše důchodu ale nestačí. Indexy zohledňují také dostupnost zdravotní péče, délku dožití i celkovou spokojenost starších lidí. A právě tady Norsko dlouhodobě boduje. Podle dat OECD patří k zemím s nejvyšší očekávanou délkou života v Evropě.

Veřejné zdravotnictví je financované z daní a pro seniory nepředstavuje výraznou finanční zátěž. To je podstatné, protože ve vyšším věku zdravotní výdaje přirozeně rostou. Norský systém se snaží, aby nikoho neodradily od potřebné péče.

Hodně se mluví i o takzvaném aktivním stárnutí. Obce podporují komunitní centra, vzdělávací kurzy i sportovní aktivity pro starší obyvatele. Senioři tak nejsou izolovaní – a to má přímý dopad na jejich psychiku i fyzické zdraví. Dlouhodobé výzkumy ukazují, že silné sociální vazby snižují riziko depresí a některých chronických onemocnění, což je možná důležitější než samotná výše penze.

Materiální situace se odráží i v relativně nízké míře chudoby seniorů. Podle statistik OECD je podíl starších lidí ohrožených příjmovou chudobou v Norsku pod průměrem vyspělých států. Většina důchodců si tak může dovolit nejen základní potřeby, ale i cestování nebo koníčky. Neznamená to, že by neexistovaly rozdíly, ale systém je nastaven poměrně stabilně.

Vysoké ceny nejsou pro každého

Je ale fér dodat i druhou stranu mince. Norsko patří mezi nejdražší země Evropy. Ceny potravin, bydlení i služeb jsou výrazně vyšší než v Česku. Pro místní obyvatele to většinou nepředstavuje zásadní problém, protože jejich příjmy odpovídají nákladům na život. Pro cizince bez nároku na norskou penzi by však situace byla složitější a finančně náročná.

Co si z norského modelu vzít

Norská zkušenost ukazuje, že pro důstojné stáří je klíčová stabilita a předvídatelnost systému. Důležitá je také diverzifikace zdrojů – kombinace průběžného financování a dlouhodobých investic. A neméně podstatná je politická shoda, že se pravidla nebudou měnit každé volební období, protože právě nejistota bývá pro budoucí důchodce největší hrozbou.

Pro české čtenáře mezi třiceti a padesáti lety z toho plyne poměrně jasný závěr. Spoléhat výhradně na státní penzi může být risk. I Norsko budovalo svůj fond desítky let a mělo k dispozici mimořádné příjmy z nerostných surovin, což není samozřejmost. Individuální spoření, rozumné investice a vytváření finanční rezervy proto zůstávají zásadní.

Norsko tak není jen zemí fjordů, ropy a polární záře. Je i příkladem toho, že promyšlená správa veřejných financí a důraz na kvalitu života mohou vytvořit prostředí, kde stáří nepůsobí jako strašák. Spíš jako přirozená etapa života, se kterou se počítá – a na kterou je společnost připravená.

Zdroje: natixis.com, mercer.com, oecd.org, nbim.no