Poradíme vám 8 pravidel, jak přežít pubertu svých dětí
Nikdo nic netuší, dokud jednoho dne nepřijde a nenaruší krásnou idylku mezi matkou, otcem a dítětem. Puberta. Osm strategií pro přežití, které nám rodičům (a našim dospívajícím) pomáhají projít touto fází života relativně bez úhony.
Zůstaňte v klidu!
Výzkum mozku odhalil, že za podivné změny u dospívajících je zodpovědná oblast přímo za čelem, uvádí magazín Bunte. Není tedy vinou našeho pubescenta, že se do jeho bytosti stále častěji vkrádá cosi zlověstného a najednou bouchají dveře a padají ošklivá slova. „Rodiče si to nesmí brát osobně,“ říká rodinná koučka Felicitas Richterová a radí více klidu. „Mladí lidé se v této fázi života nebouří, aby naštvali rodiče, ale aby se odlišili, našli svou identitu a převzali větší osobní odpovědnost. A v této fázi ani oni sami nevědí, co jim je.“
Udržujte s dětmi kontakt!
V pubertě už se s výchovou nikam nedostaneme, protože matka a otec jsou jako vychovatelé již diskvalifikováni. Možná bychom měli v hloubi duše emigrovat do ášramu a z hluboké meditace se probudit až po jejich maturitě. Ale ne, snažte se s dětmi udržovat osobní kontakt. „Teenageři potřebují rodiče, kteří se o ně zajímají a starají se o ně.“ I když se to nezdá, i když na nás nevděčně bručí. Nevzdávejte se!
Nejste nejlepší přátelé!
„To není role pro matky a otce,“ říká Felicitas Richterová. Rodiče mají za úkol být přítomni, být sparingpartnerem, o kterého se potomek může opřít. V pubertě, kdy roste kritický úsudek a dospívající se raději srovnávají s kamarády a spolužáky, už rodiče jednoduše nejsou tím nejdůležitějším vzorem.
Nový styl
Ještě před chvílí voněly dětským krémem a měly na sobě pruhované pyžamo. A najednou si barví vlasy narůžovo a nosí svetry nad pupík. „Vyčítání nebo zákazy teď nic nezmůžou,“ říká hamburský psychiatr pro děti a mládež Michael Schulte-Markwort. Na jedné straně chtějí rodiče sebevědomé děti, na druhé straně chtějí jejich tvrdohlavost podlomit, protože to neodpovídá jejich představám o jejich hodných potomcích. Pravidlo zní: nové mládí, nový styl. Tak to má být.
Rodiče se musí držet stranou!
Kontrola mobilního telefonu a slídění v diáři? Nikdy to nedělejte. Není to správné a nedůstojné. „Teenageři mají právo na soukromí a tajemství,“ říká Felicitas Richterová. To je sice pravda, ale je třeba přijmout preventivní opatření, aby se váš potomek nestýkal se špatnými vrstevníky a jednoho dne neležel na rohožce s otravou alkoholem. „Promluvit si je vždy nejlepší volbou,“ radí náš odborník, „ale měli byste počkat na správný okamžik. V napjaté atmosféře je nepravděpodobné, že byste se s dospívajícím domluvili na problémových tématech.“ Proto je lepší počkat na harmonické chvíle a promluvit si s dítětem o jeho snech, obavách a přáních.
Naučte se nechat je jít
Poradci nás nabádají, že se musíme naučit nechat děti jít. Není to tak snadné, že? Mnoho rodičů si nechce připustit, že se jejich dítě chce osamostatnit. Nedokážou se tak rychle přizpůsobit tempu jejich osamostatňování. Vyčerpaní a bezmocní procházejí všemi citovými propastmi, až se jednoho rána probudí a uvědomí si, že pupeční šňůra byla přetržena. Pro rodiče to může být bolestivý, ale důležitý proces. Protože i pro ně začíná nová životní etapa, na kterou se musí připravit. Co je může zachránit? Oplakávání s přáteli u chardonnay, vytváření fotoalba se všemi krásnými vzpomínkami a tajný pláč hodně, hodně. Ale nebojte se! Kde je hodně stínu, tam je vždycky hodně světla.
Žádný paternalismus
Naši teenageři mají vlastní představy, sny a cíle – a to je zatraceně dobře. Místo abychom se nad ně povyšovali a vždy věděli, co je pro ty nejmenší dobré a správné, měli bychom jim naslouchat, podporovat je a dát jim prostor. „Mladí lidé se musí naučit převzít odpovědnost a rozhodovat se sami. K tomu potřebují hodně praxe a stále více volnosti.“
Buďte stateční
I když to někdy vyžaduje velkou sílu, teenageři se rádi opírají o své silné rodiče a potřebují je jako sparingpartnery. Puberta není pro zbabělce. Všichni to už chápeme, že?
Zdroj: Bunte.de
