Pravdivý příběh naší čtenářky: Menopauza změnila mé tělo, manželova reakce mě překvapila
Paní Hana byla vždy hubená jako laň. Není ani nijak vysoká, měří jen 160 centimetrů, takže váha 50 kilogramů je naprosto v pořádku. Ani po porodu se nic nezměnilo, v těhotenství přibrala deset kilo a během několika měsíců po narození dcery byla opět ve formě, tedy na své původní váze. Jenže to, co přišlo s menopauzou, ji naprosto šokovalo a takovou reakci od manžela nečekala.
Když jsem se vdávala, byli jsme s manželem oba hubení. A už to tak zůstalo. Nikdy jsem nesportovala, myslím tím aktivní sport. Ale ani já nejsem žádný domestik, volný čas jsme jako rodina trávili procházkami a turistikou. Nic se na tom nezměnilo ani poté, co dcera vyrostla a my s manželem jsme se osamostatnili. Naopak, každý víkend trávíme v přírodě, kde ujdeme asi třicet kilometrů.
Zdá se však, že to nestačí. Vlastně jsem se v poslední době tak trochu zakulatila. Tuk se mi usadil na břiše, stehnech, hýždích, a dokonce i na zádech. Cítím to na svém oblečení a celkovém pohodlí. Vlastně to šlo pomalu, plíživě, a začalo to někdy kolem 48 let. Tehdy jsem ztratila menstruaci a moje váha začala náhle stoupat. Kolem čtyřicítky jsem vážila 55 kilo. A teď, krátce po padesátce, mi najednou váha ukazuje 66 kilo. Když jsem to zjistila, byla jsem v šoku. Proboha, jak a kdy mohla vystřelit tak vysoko?
Nejsem člověk, který by se neustále vážil a sledoval, co jí. Myslím, že jím docela zdravě, téměř žádné smažené, nezdravé tuky, celozrnné výrobky místo bílého pečiva. Ale zároveň si dopřávám i nějakou tu sladkost, to je zkrátka moje slabina. Ale co mě mohlo tak rozhodit, když jsem nezměnila své stravovací návyky? Má lékařka došla k závěru, že na vině je pravděpodobně menopauza. Po ztrátě menstruace se u žen mění metabolismus, zpomaluje se spalování. Ale s něčím takovým jsem vůbec nepočítala. Začala jsem se schovávat před svým stále ještě štíhlým manželem – svlékám se potmě, intimnosti se také musí odehrávat bez světla. Stydím se za své objemné břicho a stehna. Chce se mi křičet: To nejsem já! Zároveň jsem ale příliš slabá na to, abych něco radikálně měnila.
Můj manžel samozřejmě zaregistroval, že jsem jiná. Začal přemýšlet, co se děje. Vyhnula jsem se odpovědi. Ale včera si mě prostě posadil naproti sobě a bez obalu začal: „Vidím, že nejsi v pořádku, něco tě trápí. Jsi nemocná?“ Zavrtěla jsem hlavou a cítila, jak se mi do očí derou slzy. Konečně jsem to ze sebe dostala: „Jsem tlustá, přibrala jsem, necítím se ve svém těle dobře. Necítím se hezká,“ prohlásila jsem tiše. Chvíli na mě mlčky hleděl a pak se ke mně přitiskl. „Jsi pořád krásná, pro mě se nic nezměnilo,“ řekl pak jasně a důrazně. A vysvětlil mi, že se nezamiloval do mého těla, ale do mě jako do člověka. „Nejdůležitější pro mě je, aby ses cítila šťastná,“ dodal nakonec.
No, přiznám se, že jsem nebyla šťastná. Ale spadl mi obrovský kámen ze srdce – stále jsem pro něj byla přitažlivá, stále jsem ho vzrušovala. Jeho slova mě zahřála u srdce. Každá žena potřebuje slyšet, že je krásná, a nezáleží na tom, kolik váží. Mám muže, který mě má rád i s kily navíc. Přesto jsem se rozhodla začít běhat. Pro svůj vlastní pocit pohody a zdraví. Jen mě štve, že jsem přešla z velikosti 38 na velikost 42.
Nemusím mít 50 kilo, ale chtěla bych dát dolů alespoň těch 6 kilo. Začínám zítra. A nepochybuji o tom, že v tom najdu podporu i u svého manžela.
Zdroje: redakce
