Půst jako cesta ke zdraví? Co se děje v těle, když mu dopřejete 16 hodin bez jídla, a pro koho je to vhodné
Přerušovaný půst se během pár let posunul z okraje zájmu do běžné debaty o zdraví. Nejčastěji se mluví o režimu 16:8, kdy člověk nejí šestnáct hodin a jídlo soustředí do osmihodinového okna. Zní to jednoduše, ale tělo na takovou změnu reaguje překvapivě složitě.
Přímá otázka zní, co se v organismu děje, když vynecháte snídani nebo večeři. A hned druhá, neméně důležitá, komu to může prospět a komu naopak přidělat potíže. Nejde totiž jen o váhu, ale o hormony, energii a dlouhodobé zdraví.
První hodiny po jídle tělo pracuje s glukózou, tedy cukrem, který koluje v krvi. Jakmile se zásoby v játrech ztenčí, zhruba po dvanácti hodinách, organismus přepíná na jiný zdroj paliva. Sáhne po tucích a začne vytvářet takzvané ketolátky. Ty dokážou využít svaly i mozek, což vysvětluje, proč někteří lidé při půstu popisují pocit lehké hlavy a lepší soustředění.
Metabolický přepínač a hormony
Tento okamžik se v odborné literatuře označuje jako metabolický přepínač. Nejde o žádnou ezoteriku, ale o popsaný fyziologický proces. Přehledová studie v časopise New England Journal of Medicine shrnula, že právě tato fáze může zlepšit citlivost buněk na inzulin. Inzulin je hormon, který hlídá hladinu cukru v krvi. Když na něj buňky reagují lépe, klesá riziko rozvoje diabetu druhého typu.
Vedle toho se často zmiňuje autofagie. Jde o vnitřní úklid buněk, při kterém se rozkládají poškozené nebo nefunkční části. Proces detailně popsal japonský biolog Jošinori Ósumi, za což získal Nobelovu cenu. V běžném stravovacím režimu probíhá autofagie pomalu, při delší pauze bez jídla se ale zrychluje. Neznamená to nesmrtelnost, ale určitou formu buněčné údržby.
Výsledky výzkumů ale neznamenají, že by půst fungoval automaticky. Záleží na tom, kdo ho drží a jak vypadá zbytek dne. Studie publikovaná v časopise Cell Metabolism sledovala lidi, kteří omezili jídlo na osm hodin denně. Úbytek tělesného tuku se dostavil i bez počítání kalorií, ale jen tehdy, když strava zůstala kvalitní.
Pro koho může mít režim 16:8 smysl
Nejčastěji z něj profitují lidé se sedavým zaměstnáním, nepravidelným režimem a mírnou nadváhou. Přerušovaný půst jim pomáhá srovnat chaotické mlsání během dne. Endokrinolog Petr Sucharda z pražského IKEM v rozhovorech pro česká média opakovaně zdůrazňuje, že půst není hladovění. Rozhodující je, co se sní během jídelního okna. Pokud ho zaplní sladkosti a vysoce průmyslově zpracované potraviny, tělo si žádnou výhodu neodnese.
Důležitým faktorem je také spánek. Krátký nebo nekvalitní spánek zvyšuje hladinu stresového hormonu kortizolu, který může účinky půstu oslabit. V praxi to znamená, že vynechaná večeře po probdělé noci tělu spíš uškodí.
Kdy zpozornět a raději ubrat
Přerušovaný půst není univerzální řešení. Lidé s diabetem léčeným inzulinem by se do něj neměli pouštět bez konzultace s lékařem. Stejně tak těhotné ženy nebo osoby s poruchami příjmu potravy. Delší nejedení u nich může rozkolísat hormonální rovnováhu a zhoršit zdravotní stav.
Častým varovným signálem je dlouhodobá únava, podrážděnost nebo pokles výkonu. Nejde o slabou vůli, ale o jasnou informaci těla, že zvolený režim nezapadá do aktuální životní situace.
Jak s půstem začít a neudělat z něj stres
Odborníci se shodují, že nejlepší cestou je postupnost. Místo skokových šestnácti hodin lze začít dvanáctihodinovou pauzou přes noc a interval pomalu prodlužovat. Zásadní je dostatečný pitný režim a také fakt, že půst nemá být soutěž ani trest.
Zkušenosti nutričních terapeutů ukazují, že režim funguje nejlépe tehdy, když přirozeně zapadne do běžného dne. Pokud kvůli němu člověk odmítá společné rodinné večeře nebo žije ve stálém napětí, zdravotní přínos se rychle vytrácí.
Přerušovaný půst tak může být užitečným nástrojem, nikoli zázračnou metodou. Smysl dává tehdy, když respektuje individuální potřeby a nepopírá zdravý rozum. V tom je možná jeho největší síla.
Zdroje: nejm.org,cell.com,ikem.cz,who.int
