Spíte vedle sebe, ale každý s mobilem? Tichý zabiják vztahů, o kterém se nemluví

Ležíte těsně vedle sebe, pokoj je zhasnutý, jen displej občas problikne do tmy. Místo toho, abyste si řekli, co se během dne stalo, slyšíte jen tiché ťukání prstu o sklo. Možná to působí nevinně, jen zvyk. Odborníci ale upozorňují, že právě tyhle drobné momenty dokážou narušovat blízkost víc, než si chceme připustit.

Psychologové mluví o jevu zvaném phubbing. Označuje situaci, kdy dáváme přednost telefonu před člověkem, který sedí nebo leží vedle nás. Nejde jen o otázku slušnosti. Opakované „odsunutí“ partnera stranou může vyvolat pocit, že není dost důležitý. A tenhle pocit se, potichu, ukládá.

U lidí mezi třiceti a čtyřiceti lety je chytrý telefon prakticky samozřejmostí. Večer přitom často představuje jediný klidnější čas, kdy mohou být spolu. Když ho zaplní sociální sítě, zprávy nebo pracovní e-maily, prostor pro obyčejné sdílení se zmenšuje. Někdy až zmizí.

Co říkají výzkumy o mobilu v posteli

Jednu z častěji citovaných studií zveřejnil už v roce 2016 profesor James A. Roberts z Baylor University v časopise Journal of Social and Personal Relationships. Výzkum proběhl na více než čtyřech stovkách dospělých a ukázal souvislost mezi častým phubbingem, nižší partnerskou spokojeností a častějšími konflikty. U části respondentů se objevily i příznaky deprese.

Autoři upozorňují, že problémem není samotné zařízení, ale přerušovaný kontakt. Mozek může ignorování vyhodnotit podobně jako sociální odmítnutí. Aktivují se oblasti spojené s ohrožením a stresem. Když se to děje večer co večer, tělo si tenhle režim zapamatuje, a reaguje napětím.

Modré světlo a hormon spánku

K psychologii se přidává i čistá biologie. Displeje vyzařují tzv. modré světlo, které tlumí tvorbu melatoninu, hormonu odpovědného za spánek. Americká akademie spánkové medicíny proto doporučuje odložit obrazovky alespoň třicet minut před usnutím. Tělo tak dostane jasný signál, že den končí.

Jestliže jeden z partnerů ještě dlouho projíždí novinky nebo odpovídá na e-maily, může tím nevědomky rušit i toho druhého. Horší spánek znamená větší podrážděnost, menší trpělivost. A konflikty pak vznikají rychleji, někdy kvůli maličkostem.

Tři konkrétní dopady na partnerský život

Pároví terapeuti popisují několik opakujících se vzorců:

• Ústup běžných rozhovorů. Večer býval chvílí pro sdílení drobností. Když ale každý sleduje svůj displej, témata se zkrátí na minimum.
• Slábnoucí intimita. Fyzická blízkost bez pohledu do očí a bez pozornosti ztrácí intenzitu, i když to na první pohled není vidět.
• Pochybnosti a domněnky. Pokud někdo mobil otáčí displejem dolů nebo se usmívá na zprávy, druhý si může začít domýšlet věci, které nejsou pravda. A to pak vytváří zbytečné napětí.

Zákazy většinou nepomáhají. Mnohem účinnější bývá dohoda, která oběma dává smysl. Třeba že se telefony budou nabíjet mimo ložnici, nebo že posledních dvacet minut před spaním patří jen vám dvěma.

Jak vrátit do ložnice pozornost

Někdy stačí drobnost. Položit telefon displejem dolů, vypnout notifikace a věnovat partnerovi pár minut nerušené pozornosti. Patnáct minut rozhovoru o tom, co se povedlo nebo naopak nevyšlo, může mít větší efekt než hodina strávená online.

Pracujete-li večer na počítači či mobilu, zkuste si určit pevný konec. Bez „ještě jeden e-mail“. Tělo i vztah potřebují hranici, i když není dokonalá.

Pomoci může i jednoduchý rituál, společné čtení, krátká procházka se psem, plánování víkendu. Nejde o žádné velké gesto. Spíš o signál, že člověk vedle vás má přednost před obrazovkou.

Telefon sám o sobě vztah nerozbije. Rozhodující je, kolikrát mu dáme přednost před partnerem. A když si tohle uvědomíme, máme možnost volby. Někdy opravdu stačí jen zhasnout displej a začít mluvit

Zdroje: journals.sagepub.com, aasm.org, pewresearch.org