Nevinné flirtování? Psychologové varují před hranicí, kterou většina párů podceňuje

Je to jen hra, nebo už tichý začátek potíží? Flirt mimo vztah se často bere jako drobné koření všedních dní. Jenže odborníci upozorňují, že přechod od nevinné interakce k narušení důvěry bývá překvapivě nenápadný.

Dlouhodobé výzkumy opakovaně potvrzují, že stabilita vztahu stojí hlavně na pocitu bezpečí. Ve chvíli, kdy jeden z partnerů začne část své pozornosti a emocí přesouvat jinam, dynamika páru se mění, i když se navenek „nic neděje“. Nemusí jít o fyzickou nevěru. Často se mluví o takzvané emoční nevěře – tedy o vytváření blízkosti s někým třetím.

Americká psychologická asociace připomíná, že klíčová je otevřená domluva o hranicích. Jenže mnoho dvojic si je nikdy konkrétně nevyjasní. A pak každý chápe flirt trochu jinak, někdo jako legraci, druhý jako problém.

Kdy ještě jde o hru a kdy už o ohrožení vztahu

Flirtování je do určité míry přirozené. Pomáhá navazovat kontakt, dává najevo sympatie a někdy i zvedne sebevědomí. Sociální psychologové ho popisují jako směs neverbálních signálů a slovních náznaků, které balancují na hraně nadsázky.

Potíž nastává tehdy, když se z náhodné výměny stane pravidelný zvyk. Časté zprávy, sdílení osobních věcí, které by dřív zůstaly doma. Pokud si partner začne s někým jiným rozebírat své zklamání ze vztahu, už nejde jen o lehký humor. Tady se pomalu přesouvá intimita – a to vztahu většinou neprospívá.

Emoční nevěra jako tichý narušitel důvěry

Institut Gottman, který se výzkumu manželství věnuje desítky let, mluví o takzvané emoční dostupnosti. Partneři by měli být tím prvním místem, kam si chodí pro podporu i sdílení radosti. Když tuto roli začne plnit někdo třetí, rovnováha se vychýlí – někdy nenápadně, ale citelně.

Emoční nevěra obvykle nepřichází s dramatem. Spíš tiše. Večerní psaní zpráv, interní vtípky, těšení se na další setkání. Mozek při tom vyplavuje dopamin, látku spojenou s odměnou a očekáváním. Nový kontakt pak působí svěže, skoro vzrušující, zatímco dlouhodobý vztah může najednou vypadat obyčejně. Možná nespravedlivě, ale tak to někdy je.

Studie dostupné v databázi National Center for Biotechnology Information naznačují, že silným ukazatelem překročené hranice je samotné utajování. Pokud má člověk potřebu komunikaci skrývat, mazat zprávy nebo zlehčovat její význam, obvykle cítí, že už není všechno úplně v pořádku.

Proč většina párů hranice podceňuje

Častý argument zní: dokud nedošlo k fyzickému kontaktu, o nic nejde. Jenže vztah není postavený jen na sexuální věrnosti. Důvěra bývá mnohem křehčí. Zjištění, že partner investoval energii a emoce jinam, může bolet stejně jako fyzická nevěra – někdy i víc.

Roli hraje i potřeba uznání. Flirt umí dodat pocit, že jsme žádoucí a viděni. Pokud doma dlouhodobě chybí ocenění nebo obyčejná pozornost, člověk může snadno sklouznout k tomu, že si ji hledá jinde, aniž by si to plně připustil.

Jak nastavit zdravé hranice

Odborníci doporučují mluvit otevřeně o tom, co je pro koho ještě přijatelné. Někdo bere lehké žerty s kolegy jako samozřejmost, jinému vadí už pravidelné soukromé zprávy. Důležité je sladit očekávání dřív, než se objeví první podezření.

Pomoci mohou tři jednoduché otázky:

• Řekl(a) bych partnerovi o této komunikaci bez váhání?
• Cítil by se při jejím čtení klidně a v bezpečí?
• Nedávám tomuto kontaktu víc energie než vlastnímu vztahu?

Pokud odpovědi zní nejistě, možná je čas ubrat. Ne dramaticky, spíš si přiznat, že něco už není jen hra.

Flirt sám o sobě vztah většinou nezničí. To spíš ticho, tajnosti a dlouhodobé přehlížení potřeb toho druhého. Pároví terapeuti často říkají, že krize nemusí být konec – když se o ní začne mluvit včas. Nejde o zákaz úsměvů ani o podezírání na každém kroku. Jde o vědomé rozhodnutí, komu dáváme svou blízkost a čas, protože právě to je ve vztahu možná cennější než si někdy připouštíme.

Zdroje: apa.org, gottman.com, ncbi.nlm.nih.gov, psychologytoday.com