Čím dál víc lidí řeší, jestli plastová krájecí prkénka nevyhodit. Důvod souvisí s hygienou i opotřebením

Plastová krájecí prkénka má doma skoro každý. V poslední době se ale častěji řeší, jestli nepředstavují zbytečné zdravotní riziko. Nejde jen o bakterie, mluví se i o drobných částečkách plastu, které se při používání uvolňují.

Plast působí prakticky – je lehký, nestojí moc peněz a bez problému ho dáte do myčky. Jenže každodenní krájení na něm zanechá stopy. Jemné rýhy, které si sotva všimnete, se postupně množí. A právě v nich zůstává vlhkost i mikroskopické zbytky jídla.

Tohle prostředí bakteriím vyhovuje. Čím víc je povrch narušený, tím hůř se udržuje dokonale čistý. Odborníci na bezpečnost potravin upozorňují, že rozhodující je hlavně míra opotřebení. Silně poškrábané prkénko už zkrátka není tak hygienické jako nové, i když ho umyjete horkou vodou.

Rýhy jako živná půda pro bakterie

Americké ministerstvo zemědělství už dříve uvedlo, že nezáleží tolik na materiálu, ale na jeho stavu. Plast i dřevo mohou být bezpečné, pokud nejsou plné hlubokých zářezů. Právě ty totiž dokážou zachytit mikroorganismy – například salmonelu nebo kampylobaktera.

Výhodou plastu je možnost mytí při vyšších teplotách. Jenomže pokud je povrch rozbrázděný, voda ani saponát se nedostanou všude. A to je problém, o kterém se doma moc nemluví.

Hygienici proto radí prkénka pravidelně kontrolovat. Jakmile si všimnete hlubších rýh nebo zašedlého povrchu, je čas přemýšlet o výměně. Není to přehnaná opatrnost, spíš běžná prevence.

Mikroplasty v kuchyni jako nové téma

Vedle bakterií se řeší ještě jedna věc. Opotřebený plast se totiž pomalu drolí a uvolňuje drobné částice – mikroplasty. Mají méně než pět milimetrů a pouhým okem je často ani nepostřehnete. Přesto se mohou dostat do jídla.

Studie z roku 2019, na kterou upozornila organizace WWF, odhadla, že člověk může týdně přijmout množství mikroplastů odpovídající asi pěti gramům plastu. Hlavní zdroje jsou voda, obaly nebo prach. Krájecí prkénka mohou přispívat také, i když jejich podíl zatím není přesně vyčíslen.

Vědci upozorňují, že mikroplasty na sebe vážou další chemické látky z prostředí. Jak vážné zdravotní dopady to má, se stále zkoumá. Jisté ale je, že omezit zbytečnou expozici dává smysl.

Dřevo versus plast. Co vychází lépe

Dřevěná prkénka zažívají návrat. Některé výzkumy naznačují, že dřevo dokáže část vlhkosti vstřebat a bakterie v jeho struktuře postupně odumírají. Neznamená to ale, že je bezúdržbové.

Dřevo nesmí zůstávat dlouho mokré a je dobré ho čas od času napustit olejem, jinak začne praskat. Péče je o něco náročnější, to je fakt. Plast je v tomhle pohodlnější, jenže vizuálně stárne rychleji a rýhy přibývají skoro nenápadně.

V profesionálních kuchyních se prkénka mění v pravidelných intervalech. Právě kvůli opotřebení, ne kvůli módě.

Kdy prkénko bez milosti vyhodit

Signály jsou poměrně jasné: hluboké zářezy, změna barvy, nebo zápach který nezmizí ani po důkladném umytí. U plastu si všímejte i deformací po myčce, někdy se lehce zvlní a už nesedí rovně.

Odborníci doporučují používat víc prkének – zvlášť na syrové maso a zvlášť na pečivo či zeleninu. Snižuje se tím riziko křížové kontaminace. Stačí malá nepozornost a bakterie se přenesou tam, kam nemají.

Pokud chcete omezit i kontakt s mikroplasty, můžete sáhnout po kvalitním dřevě nebo kompozitních materiálech určených pro gastronomii. Není to o panice. Spíš o tom, že prkénko je pracovní nástroj, který denně přichází do styku s jídlem – a občas si zaslouží výměnu, i když ještě „vypadá“ použitelně.

Kuchyň je plná detailů. A právě ty někdy rozhodují víc, než bychom čekali.

Zdroje: usda.gov, wwf.org, who.int, efsa.europa.eu