Neustále kontrolujete partnerovi telefon? Psycholog vysvětluje, co to o vás říká
Nutkání podívat se partnerovi do mobilu zažívá podle průzkumů víc lidí, než by si většina z nás chtěla přiznat. Nejde přitom jen o obyčejnou zvědavost. Odborníci upozorňují, že opakované kontrolování telefonu často ukazuje na hlubší nejistotu, strach ze ztráty nebo potíže s důvěrou. A právě tyhle věci pak rozhodují, jestli vztah posílíte, nebo ho začnete pomalu nahlodávat.
Mobil je dnes něco jako osobní deník i trezor vzpomínek v jednom. Když po něm sáhnete bez svolení toho druhého, není to jen nevinné gesto. Vstupujete do jeho soukromí. Výzkumy publikované v časopise Computers in Human Behavior dávají digitální kontrolu do souvislosti s vyšší mírou žárlivosti a nižší partnerskou spokojeností.
Mluví se o takzvané digitální žárlivosti. Potřebě sledovat, kdo komu píše, kdo dává lajky a kdy byl naposledy online. Ne vždy za tím stojí konkrétní podezření na nevěru. Často je to spíš tichý hlas v hlavě, který našeptává, že nejsme dost.
Co říká psychologie o potřebě kontroly
Když se podíváte do telefonu a „nic nenajdete“, na chvíli se vám uleví. Napětí spadne. Mozek si tenhle pocit úlevy zapamatuje a příště vás k podobnému kroku postrčí znovu. Vzniká opakující se kolečko, které může mít až návykový charakter.
Psycholog John Gottman dlouhodobě upozorňuje, že stabilní vztahy stojí hlavně na důvěře budované každodenními drobnostmi. Pokud jeden z partnerů soukromí toho druhého pravidelně narušuje, vysílá tím jasný signál nedůvěry. A ta bývá častým předskokanem rozpadu vztahu, i když si to v tu chvíli nechceme připustit.
Nejistá vazba jako tichý spouštěč
Za častým kontrolováním telefonu může být i takzvaná úzkostná vazba. Jde o způsob, jakým si vytváříme blízké vztahy, většinou podle zkušeností z dětství. Lidé s úzkostnou vazbou mívají silný strach z opuštění a potřebují časté ujišťování, že jsou milováni a že je všechno v pořádku.
Studie zveřejněná v Journal of Social and Personal Relationships ukazuje, že vyšší míra vztahové úzkosti souvisí s častějším sledováním digitální aktivity partnera. Odpověď na zprávu o hodinu později pak může být vnímána jako varování, i když druhý člověk měl prostě jen práci nebo vybitý telefon. Realita bývá obyčejnější, než si naše hlava domyslí.
Sociální sítě tomu moc nepomáhají. Lajky, nové sledující, komentáře pod fotkami – to všechno vytváří prostor pro spekulace. Mozek má tendenci doplňovat prázdná místa příběhy, které často vycházejí spíš z našich obav než z faktů.
Kdy zbystřit a kdy mluvit otevřeně
Jednorázová zvědavost ještě nemusí znamenat problém. Pokud se ale kontrola opakuje a probíhá tajně, vztah se dostává do nerovnováhy. Důvěra mizí pomalu, skoro nepozorovaně.
Místo tichého pátrání odborníci doporučují otevřený rozhovor. Říct nahlas, že se cítíte nejistí není jednoduché. Věta jako: „Poslední dobou mám pocit, že si nejsme tak blízko, potřeboval/a bych víc jistoty“ může ale otevřít dveře k dialogu. Skrytá kontrola naopak přidává další napětí a podezření.
Jak s nutkáním pracovat
První krok je upřímnost k sobě samému. Co přesně mě nutí telefon kontrolovat? Strach z nevěry, nízké sebevědomí, zkušenost z minulosti která pořád bolí? Každý z těchto důvodů vyžaduje jiný přístup.
Pokud se úzkost vrací opakovaně a je silná, může pomoct rozhovor s psychologem. Terapeut pomůže rozplést vzorce chování a nabídne konkrétní strategie, jak s nimi zacházet jinak než kontrolou.
Některé páry si nastaví jasná pravidla ohledně digitálního soukromí. Někdo sdílí hesla dobrovolně, jiný si své soukromí chrání. Univerzální návod neexistuje, důležité je aby dohoda vznikla vzájemně a bez tlaku.
Samotné kontrolování telefonu vztah nezachrání. Pokud cítíte dlouhodobou nedůvěru, stojí za to si položit nepříjemnou otázku: je problém opravdu v partnerovi, nebo spíš ve vaší nejistotě? Odpověď nemusí být pohodlná. Může ale rozhodnout o tom, jestli vztah posunete dál, nebo ho budete pomalu oslabovat každým dalším tajným pohledem do displeje.
Zdroje: apa.org, sciencedirect.com, gottman.com, tandfonline.com
