Perfekcionismus není ctnost. Tohle dělá s vaším zdravím
Perfekcionismus se rád tváří jako pohon k lepším výkonům. Jenže někdy potichu rozežírá zdraví i vztahy kolem nás. Psychologové čím dál častěji upozorňují, že přehnaný tlak na sebe souvisí s úzkostmi, vyčerpáním i problémy se spánkem.
Odvést práci dobře je přirozené. Potíž nastává, když si nastavíme laťku tak vysoko, že ji nelze dlouhodobě přeskočit. A přesto to po sobě chceme znovu a znovu. Výzkum zveřejněný v časopise Journal of Personality v roce 2019 ukázal, že míra perfekcionismu v západních zemích během posledních desetiletí výrazně stoupla. Autoři Thomas Curran a Andrew Hill upozorňují, že spolu s tím sílí i psychická zátěž, hlavně u lidí ve středním věku, kteří se snaží obstát v práci i doma zároveň.
Ne každý perfekcionismus je stejný. Odborníci mluví o adaptivní a maladaptivní podobě. Ta první může člověka motivovat k vysokým, ale ještě dosažitelným cílům. Druhá varianta už tolik přínosná není, člověk se zamotá do obav z chyb a pocitu, že nic není dost.
Stres, který tělo neumí vypnout
Když si naložíte víc, než je únosné, tělo reaguje stresem. Krátkodobě to může pomoci – soustředíte se, podáte výkon. Pokud ale napětí trvá měsíce nebo roky, hladina kortizolu zůstává zvýšená a organismus si neodpočine. Lékaři spojují dlouhodobě zvýšený kortizol s vyšším rizikem vysokého tlaku, oslabenou imunitou i horším spánkem, někdy i s bolestmi hlavy.
Americká psychologická asociace upozorňuje, že lidé s výraznými perfekcionistickými rysy častěji trpí úzkostmi a depresivními stavy. Typické je takzvané ruminování. Člověk si dokola přehrává, co mohl udělat lépe. Vrací se k jedné větě, jednomu mailu, jedné chybě. Mozek pak vlastně nemá kdy vypnout.
Vyhoření není slabost, ale důsledek tlaku
Syndrom vyhoření popisuje Světová zdravotnická organizace jako stav chronického pracovního stresu, který se nepodařilo zvládnout. Perfekcionisté se do této situace dostávají snadněji. Pracují déle než ostatní, úkoly si nechávají pro sebe a jen neradi je předávají dál. A stejně mají pocit, že to pořád nestačí.
Je tu jeden paradox. Ti, kteří chtějí podat stoprocentní výkon, bývají nakonec méně efektivní. Vyčerpání zpomalí myšlení, ubere kreativitu i schopnost pružně reagovat. A objeví se chyby – přesně ty, kterým se snažili za každou cenu vyhnout.
Studie také naznačují souvislost mezi perfekcionismem a poruchami příjmu potravy. Přehnaná kontrola nad jídlem či tělem může vyrůstat z potřeby mít všechno pod kontrolou. Tělo se pak stává jakousi projekční plochou vnitřního napětí, i když si to člověk neuvědomuje.
Jak poznat, že už nejde o zdravou ambici
Varovné signály bývají nenápadné. Neschopnost dokončit úkol, protože ještě není dokonalý. Silný strach z kritiky. Nebo odkládání práce jen proto, že výsledek by nemusel být perfektní. Této formě se říká prokrastinace z perfekcionismu a je častější, než se zdá.
Časté je i černobílé uvažování. Buď úspěch, nebo selhání – nic mezi tím. Jenže takové nastavení člověka dlouhodobě vyčerpává a dopadá i na vztahy doma. Okolí může mít pocit, že nikdy není dost dobré.
Co můžete změnit hned dnes
Psychologové doporučují pracovat s realističtějšími cíli. Pomáhá rozdělit velký úkol na menší části a předem si říct, co znamená „dostatečně dobře“. Ne dokonale. Stačí dobře. Tento princip využívá i kognitivně behaviorální terapie, která učí měnit příliš přísné myšlenkové vzorce.
Důležité je plánovat i odpočinek. Pokud si ho nedáte do kalendáře, snadno ho vyškrtnete. Krátká procházka, sport nebo obyčejný večer s rodinou dokážou snížit napětí a vrátit pozornost tam, kde je potřeba.
Perfekcionismus sám o sobě není diagnóza. Může se ale stát rizikovým faktorem různých potíží. Pokud máte pocit, že vás vlastní nároky svazují a berou energii, stojí za to vyhledat psychologa. Není to slabost. Spíš krok, který vám může vrátit klid a paradoxně i lepší výkon.
Zdroje: apa.org, who.int, sciencedirect.com, ncbi.nlm.nih.gov
