Tahle nenápadná věc ležela v každé socialistické kuchyni. Dnes za ni sběratelé umějí zaplatit překvapivě vysoké částky
Smaltovaný hrnek s puntíky, plechová dóza na mouku nebo obyčejný sifon na šlehačku. Věci, které před rokem 1989 nikdo zvlášť neřešil a při vyklízení bytu často letěly rovnou do koše, dnes znovu přitahují pozornost. Na aukčních serverech se objevují částky, nad kterými zůstává rozum stát. To, co bylo běžné a skoro nudné, se proměnilo ve sběratelský artikl.
Typickým příkladem je smaltované nádobí ze Sfinxu nebo z Českého porcelánu Dubí. Bílé hrnky s tenkým barevným proužkem, červené puntíky, jednoduché tvary. Nic okázalého. Vyrábělo se to po tisících kusech, mělo to vydržet roky a taky vydrželo. Možná právě proto dnes tolik kusů přežilo – a je o ně zájem.
Data z Aukra ukazují, že zachovalé kousky ze šedesátých až osmdesátých let se prodávají běžně za stovky korun, někdy i za nižší tisíce. Kompletní sada nebo málo vídaný dekor se ale může vyšplhat ještě výš. Přitom původní cena bývala pár desítek korun československých.
Proč dnes letí právě smalt a plech
Smalt je v podstatě sklovitá vrstva na kovu. Chrání ho před rzí a zároveň dovoluje hrát si s barvou. V tehdejším Československu šlo o dostupné a praktické řešení, žádný luxus. Údržba jednoduchá, životnost dlouhá.
Dnes se na tyto věci díváme jinak. Patina, drobné oděrky, lehce ošoupané okraje – to všechno působí autenticky. Design socialismu byl úsporný, někdy až strohý. Nebyl to trend, spíš nutnost. A právě tahle jednoduchost dnes zapadá do interiérů, které už jsou přesycené leskem a uniformitou velkých řetězců
Sběratelskou cenu netvoří jen stáří
Nejde jen o to, kolik je věci let. Hodně záleží na stavu, původních detailech a také na značce. Třeba Sfinx Březová nad Svitavou patřil k největším výrobcům smaltu ve střední Evropě a jeho historie sahá hluboko do 19. století. To samozřejmě hraje roli – sběratelé slyší na tradici.
Zájem je i o hliníkové sifony na šlehačku značek Kovo nebo výrobky ze Sodovkáren. Pokud se dochová původní krabička, návod a všechny součástky, cena může přesáhnout několik tisíc korun. U barevných nebo méně běžných variant klidně ještě víc, záleží na poptávce.
Odborníci mluví o silné nostalgii. Lidé kolem čtyřicítky a padesátky chtějí mít doma kus dětství – stejný hrnek, ze kterého pili kakao u babičky. Retro muzeum Praha ostatně eviduje vyšší návštěvnost výstav zaměřených na každodenní život druhé poloviny minulého století. Ten zájem je znát, a není malý.
Na co si dát pozor, když chcete prodávat
Najdete‑li doma podobný kousek, brzdit nadšení se vyplatí. Nejvyšší hodnotu má předmět v původním stavu. Jakýkoli dodatečný zásah – nový nátěr, výměna plastového dílu, neodborná oprava – cenu spíš srazí dolů.
- Podívejte se na značku výrobce, většinou bývá zespodu.
- Srovnejte dekor s dobovými katalogy nebo s již prodanými kusy na aukcích.
- Nepřijímejte hned první nabídku, rozdíly v cenách bývají překvapivě velké.
Investice do budoucna, nebo jen nostalgická vlna?
Jestli jde o jistou investici, to se říct nedá. Trh s designem 20. století ale podle magazínů o bydlení roste už několik let. Zatímco dřív se sběratelé soustředili hlavně na nábytek, teď se pozornost přesouvá i k drobnostem. Jsou levnější, skladnější a dostupné širšímu okruhu lidí.
Ekonomové upozorňují, že ceny se mění podle nálady trhu. Jakmile opadne zájem, může hodnota klesnout. Na druhou stranu – zachovalý kus s jasným původem má větší šanci si cenu udržet než anonymní novodobá výroba. Důležité je sledovat skutečně realizované prodeje, ne jen optimistické inzeráty.
Možná tedy není od věci otevřít starou kredenc nebo prohledat sklep. Smaltovaný hrnek po babičce nemusí mít jen citovou hodnotu. V době, kdy se minulost znovu vrací do módy, může představovat i docela zajímavý majetek, i když to tak na první pohled nevypadá.
Zdroje: aukro.cz, retromuzeumpraha.cz, designmag.cz, sbid.cz
