Zahradník ve svých 89 letech vyřezal do stromů přes 200 figur a vytvořil nejkrásnější sousoší v celé zemi
Zatímco většina lidí kolem devadesátky už spíš odpočívá, Josef Havel bere do ruky motorovou pilu a dláto. Ve svých 89 letech má za sebou dílo, které by jiní nestihli ani za celý život – z obyčejného lesa vytvořil galerii pod širým nebem.
Během zhruba dvaceti let proměnil kus pozemku za domem v místo, kde ze stromů vystupují lidské tváře, postavy i zvířata. Vyřezal jich už víc než dvě stovky. A stále přibývají další. Začínal přitom nenápadně – chtěl si jen trochu ozdobit zahradu. Jenže staré ovocné stromy a padlé duby mu nedaly spát. Viděl v nich něco víc než jen palivo do kamen.
Dnes areál působí jako přírodní park, jen místo klasických soch tu stojí kmeny, které jakoby ožily. Návštěvníci mezi nimi chodí pomalu, skoro tiše. Každý kus je originál, žádná sériová práce. Tvar stromu určuje výsledek a Havel ho jen následuje.
Umění, které roste ze stromu
Pracuje způsobem, kterému se říká řezba in situ – tedy přímo na místě. Strom zůstává tam, kde vyrostl, nebo kde byl poražen. Socha nevzniká v ateliéru, ale venku, v hlíně a mezi kořeny. Možná i proto působí přirozeněji.
Dřevořezba má u nás dlouhou historii, od betlémů po kostelní plastiky. Havel na tuhle tradici navazuje, i když po svém. Nepracuje s malými špalíky, ale s celými kmeny. Dub a akát si vybírá záměrně – vydrží víc než měkčí dřeviny. Povrch pak natírá přírodními oleji. Není to žádná věda, říká, spíš trpělivost a zkušenost.
Nejdřív se na kmen jen dívá. Obchází ho, sahá na kůru, hledá linii. A teprve potom začne ubírat materiál. Občas prý stačí pár řezů a tvar se ukáže sám, jindy se s ním trápí dny. Strom podle něj napoví, jen ho člověk musí chvíli poslouchat.
Jedna socha vzniká několik dní, někdy i týdny. Záleží na velikosti i tvrdosti dřeva. Některé postavy mají sotva metr, jiné se tyčí do výšky tří metrů a víc. Přesný počet figur dnes už Havel ani nepočítá, ale hranici dvou set překonal dávno.
Více než 200 figur a žádné dvě stejné
V souboru najdete portréty sousedů, historické postavy i zvířata v nadživotní velikosti. Každá plastika je jiná, někdy realistická, jindy spíš náznak. Formální výtvarné vzdělání nemá. Celý život byl zahradníkem a to je na jeho práci znát.
Dřevo zná od kořenů po korunu. Ví, kdy strom řezat a kdy ho raději nechat být. Nejčastěji pracuje v období vegetačního klidu, kdy je ve dřevě méně mízy. Riziko praskání je pak menší – i když jistotu nemáte nikdy. Část kmenů nechává pevně zakořeněnou v zemi, aby sochy držely stabilitu. Někdy to vyjde, jindy příroda rozhodne jinak.
Prostor není uspořádán náhodně. Když jím projdete od vstupu dál, mění se i charakter děl. Od konkrétních tváří k abstraktnějším tvarům. Působí to trochu jako kronika, jen místo slov jsou tu letokruhy a řezy pilou.
Proč projekt přitahuje odborníky i turisty
O místě se začalo mluvit i mimo region. Píší o něm média, přijíždějí zájezdy. Lidi přitahuje rozsah i to, že autorem je muž v pokročilém věku, který by podle statistik už měl dávno odpočívat. Jenže on nespěchá a pokračuje.
Kurátoři oceňují hlavně autentičnost. Žádný velký grant, žádný investor. Většina nákladů jde z jeho kapsy a z dobrovolného vstupného. Možná i proto celek nepůsobí jako atrakce, spíš jako osobní výpověď člověka, který se rozhodl nevzdat práce ani po osmdesátce.
Budoucnost dřevěného parku
Dřevo ale nevydrží věčně. To je fakt. Některé starší plastiky už napadl hmyz, jiné poznamenal déšť a mráz. Havel to bere s klidem. Pomíjivost k tomu patří, říká. Strom vyroste, zestárne a rozpadne se – proč by socha měla být jiná.
Obec teď řeší, co dál. Mluví se o odborném ošetření vybraných děl i o malé naučné stezce, která by lidem vysvětlila, jak taková řezba vzniká a jak se o dřevo pečuje. Mohlo by to propojit umění s osvětou o krajině a péči o stromy, což dává smysl.
Když se Josefa Havla zeptáte, kolik figur ještě přidá, jen pokrčí rameny. Prý dokud udrží nástroj v ruce. Nezní to jako velké gesto, spíš obyčejná věta. A možná právě v tom je síla celého místa – žádná okázalost, jen vytrvalá práce a vztah ke dřevu, který trvá celý život.
Zdroje: csu.gov.cz, wikipedia.org, zahradaweb.cz, ct24.cz
