Zapomenuté vánoční zvyky našich babiček. Přinesou do domu radost a pohodu

Vánoční čas je považován za jedno z nejkrásnější období v roce. Tradiční zvyky dědíme už po staletí od našich předků, které Vánocům dodávaly tu pravou atmosféru. I když se na mnoho z nich zapomnělo, převážná většina se dochovala dodnes.

Zdobení jehličnatého stromu, pečení cukroví, slavnostní večeře, to jsou tradiční činnosti, na které během Štědrého dne nezapomenete, přesto jejich důvod a přesný význam nejspíš neznáte. I toto však patří k zvykům, které dodržovali naši předci.

1. Hvězdička v jablíčku přinese zdraví

Po štědrovečerní večeři si každý může rozkrojit jablko, napříč, tedy kolmo na stopku. Kdo ve svém jablku nalezne pěticípou „hvězdičku“ ze zdravých jadérek, může být spokojen. V příštím roce ho čeká zdraví a štěstí. Pokud je jádřinec červavý, lze očekávat nemoci. A když místo pěticípé hvězdičky jsou jadérka uspořádána do tvaru křížku, hrozí nejhorší. Osudu lze napomoci výběrem zdravého, velkého jablka. 

• 

Jablečná jadérka také prozradí počasí v příštím roce. Chcete vědět, jaké bude příští rok počasí? Do misky s vodou nasypte dvanáct jablečných jadérek. Kolik jich vyplave na hladinu, tolik vás v příštím roce čeká suchých měsíců. Tento zvyk byl dříve velmi populární u zemědělců, chatařů i chalupářů.

2. Hozený střevíček přinese ženicha

Házení střevícem či pantoflem bylo osvědčeným prostředkem, jak zjistit, zda nebude nadcházející rok pro nezadanou slečnu rokem, který jí přinese ženicha. Dívka by se v takovém případě měla postavit zády ke dveřím, do pravé ruky vzít botku a hodit ji přes rameno za sebe. Pokud bota míří špičkou ke dveřím, bude svatba! V opačném případě se vdavek následující rok nedočká.

3. Černý ořech značí špatnou budoucnost a předpovídá těžké časy

Podobně jako z jablíček se věštilo také z vlašských ořechů. Každý člen rodiny si vzal jeden ořech a rozlousknul ho. Černý vnitřek předznamenával neštěstí a smutek, zdravý oříšek naopak štěstí a radost.

4. Lodičky z ořechů nás dovezou k rodinné pohodě

Do celých skořápek od vlašských ořechů přilepte voskem malé svíčky. Počet lodiček by měl odpovídat počtu členů rodiny. Svíčky zapalte a lodičky dejte do lavoru nebo velké mísy s vodou. Pokud se lodičky drží u sebe, bude rodina pohromadě. Jestliže se nějaká vzdálí, její majitel se vydá do světa.

5. S medem na tvářích na vás budou druzí „medoví“

Tento obyčej bude bavit zejména nejmenší a milovníky medu! Na Štědrý den bychom si měli namazat rty medem, protože jen tímto způsobem si zaručíme to, že nás budou mít druzí rádi!

6. Roztavte olovo, popusťte fantazii

Sady k lití olova lze již běžně zakoupit v obchodech a na internetu, a to včetně návodu a nápovědy, co by který tvar měl znamenat a co nám předpovídá. Pokud nemáte tipy, co který tvar znamená, je jen na vás a vaší fantazii, co vám ve vodě ztuhlé tvary připomínají a tím vám prozradí vaší budoucnost. Nemáte-li olovo, nalijte do vody vosk!

• 

7. Vánočka a hrášek štěstí

Někdo peče vánočku tradičně 22. prosince, jiný výhradně na Štědrý den. Ať tak či onak, nezapomeňte do vánočky ukrýt zrnko suchého hrachu! Kdo jej najde, bude mít celý rok štěstí!

Vánočka tvarem připomíná zabaleného Ježíška v povijanu. Proto byla symbolem nového života a plodnosti, a tak nesměla chybět na žádném štědrovečerním stole. Navíc se věřilo, že její křížové pletení ochrání lidi u stolu před zlými silami. Proplétání copů vánočky má totiž symbolický význam – spodní nejsilnější prameny představují zemi, slunce, vodu a vzduch. V prostředním jsou spleteny rozum, vůle a cit. A vrchní dva zapletené prameny symbolizují vědění a lásku.

8. Šupinky z kapra se vyplatí schovat

V žádném případě nezapomeňte schovávat šupinu z vánočního kapra. Při štědrovečerní večeři se dávají šupiny pod talíř, aby tak přinášely po celý rok dostatek peněz. Když si ji pak schováte do peněženky, zajistí vám dostatek financí pro následující rok! Dříve se šupiny spojovaly hlavně s hojností úrody a sklizně.

9. Darujte jmelí, darujte štěstí

Darovali jste svým blízkým jmelí? Ne? Ještě to můžete napravit. Darované jmelí ochraňuje před nemocemi a přináší do domu spokojenost a štěstí. Rovněž se také traduje, že žena, která má u sebe kousek jmelí, snadněji otěhotní. Jmelí se v Čechách obvykle zavěšuje mezi dveře nebo nad jídelní stůl. Spolu s ním se v domě usídlí také štěstí a odvaha.

10. Zdobení vánočních stromů

Dříve se stromy zdobily pouze venku. Když bývala krutá zima, lidé nosili zvířátkům suchý chleba, jablíčka a oříšky, které zavěsily na stromy, aby zvířátka neuhynula hlady. Dobře věděli, že je na jaře budou zase potřebovat pro maso. Ozdobené stromky se natolik zalíbily, že si je lidé začali přinášet domů. Zdobily je jablky i preclíky. A po svátcích je znovu vrátily do lesa i s pamlsky pro zvířata. Teprve okolo roku 1570 se tento zvyk rozšířil po celé Evropě.

• 

Do našich končin se tento zvyk dostal až v 19. století. První stromek ozdobil v roce 1812 pro své přátele režisér Stavovského divadla Jan Karl Liebich (1773–1816). Druhým průkopníkem pak byl pražský právník Josef Alexander Helfert (1820–1910), který k nazdobenému stromku zval spolužáky svých dětí a děti z okolí.

Ze zdobení se stal nový trend a zámožnější rodiny si ho rychle oblíbily. Vesničané v té době zůstávali věrní zdobení větví a někteří z nich stromky přijali až po první světové válce.

Skleněné ozdoby díky nepřízni přírody

První skleněnou ozdobu vyfoukl v roce 1858 sklář z francouzského Goetzenbrucku. Ten rok se pěstitelům příliš nedařilo a urodilo se jen velmi málo ovoce. Protože mnohé rodiny tím přišly o oblíbené ozdoby, nabídl jim sklář jablíčka alespoň skleněná. Lidem se to zalíbilo a z nápadu ovlivněného nepřízní přírody se stala tradice, kterou lidé milují dodnes.

Obliba skleněných ozdob strmě stoupala. V reakci na poptávku začala vznikat sklářská centra, tím hlavním se stalo německé město Lausche, které udávalo trendy do celého světa. Jejich šíření napomáhala spousta příruček a časopisů s návody, jak na správné zdobení. Trend vánočních stromků i ozdob obletěl celý svět a už koncem 19. století mu podlehla většina evropských a severoamerických domácností, zmiňuje se web glassor.cz

Autor: Iveta Mauci