Kdo najde na půdě tuto starou dřevěnou loutku, může slavit. Loutkáři dnes za zachovalé kousky z první republiky nabízejí jmění

Dřevěné loutky z dob první republiky se znovu dostávají do pozornosti. To, co kdysi sloužilo hlavně dětem, má dnes úplně jinou váhu. Sběratelé i loutkáři za hezky dochované kusy klidně zaplatí desítky tisíc korun, někdy i víc.

Možná někde doma leží, zapomenutá krabice na půdě, a v ní právě taková loutka. Na první pohled nic zvláštního, ale může jít o věc s překvapivou hodnotou. Zájem o české loutkářství totiž v posledních letech roste a je to znát i na cenách.

Odborníci často zmiňují období let 1918 až 1938. Tehdy se loutkářství opravdu rozvíjelo a vznikaly postavy, které byly ručně vyřezané, pečlivě malované a často i s dost propracovaným oblečením. Každý kus byl trochu jiný, žádná sériová výroba.

Proč jsou loutky z první republiky tak cenné

Hodnota se odvíjí od několika věcí a není to jen stáří. Důležitá je hlavně autenticita. Jinak řečeno, jestli má loutka všechny původní části. Pokud ano, cena jde nahoru, někdy docela výrazně.

Roli hraje i autor. Jména jako Karel Nosek nebo rodina Kopeckých se objevují poměrně často a jejich práce je dnes hodně ceněná. Není výjimka, že se tyto loutky dostanou i do muzeí.

Stav je další kapitola. I menší oprava může cenu snížit, což někoho překvapí. Jakmile do toho zasáhne restaurátor, už to prostě není úplně původní a sběratelé si toho všímají, někdy až přehnaně.

Na trhu se dnes objevují ceny od několika tisíc až po desítky tisíc korun. U opravdu výjimečných kusů se mluví klidně i o částkách přes sto tisíc. Záleží na tom, jak je loutka unikátní a jaký má příběh.

Jak poznat, že máte doma poklad

Rozpoznat hodnotnou loutku není úplně složité, ale chce to trochu pozornosti. Ruční řezba je jeden z hlavních znaků. Na rozdíl od sériové výroby působí živěji, detaily nejsou tak pravidelné a obličej bývá výraznější.

Dřevo bývá pevné, někdy už lehce popraskané, ale to k tomu patří. Další věc je konstrukce. Starší loutky mají jednodušší vedení, často jen pomocí nití nebo drátů. Nic složitého, ale funguje to.

Novější typy mají systém propracovanější, což může být vodítko, že nejde o tak starý kus. Pokud si člověk není jistý, je lepší obrátit se na někoho zkušenějšího. Muzea nebo sběratelé dokážou poměrně přesně určit původ i stáří, i když to někdy trvá.

Co dělat, když loutku najdete

Největší chyba je snažit se loutku hned vyčistit nebo opravit. Staré materiály jsou citlivé a může dojít k poškození, které už nepůjde vrátit zpět. I dobře míněný zásah může nadělat víc škody než užitku.

Ideální je loutku jen opatrně uložit. Suché místo, žádné přímé světlo, zbytečně s ní nemanipulovat. To stačí.

Pokud uvažujete o prodeji, vyplatí se projít aukční portály nebo kontaktovat galerii. Rozdíly v cenách můžou být docela velké a špatné ocenění znamená, že člověk zbytečně přijde o peníze.

Staré loutky tak nejsou jen vzpomínka na dětství. Často jde o historické předměty, které mají dnes úplně jinou hodnotu než kdysi, a taky si získávají nový obdiv.

Zdroje: narodnimuzeum.cz, muzeum-loutek.cz, aukro.cz, christies.com