Trik s prkénkem, díky kterému zmizí pachy z kuchyně

Kuchyně dokáže vonět po čerstvě upečeném chlebu, ale stejně rychle získá i méně příjemné aroma, které se drží hlavně na dřevěných a plastových prkénkách. Mnozí lidé je vyměňují dřív, než je nutné, protože se bojí přetrvávajícího zápachu. Existuje ale jednoduchý postup, který využívají i profesionální kuchaři a který dokáže pachy z prkénka odstranit během pár minut. Navíc bez drahé chemie.

Nejčastější zdroj zápachu představují zbytky cibule, česneku nebo syrového masa, které se do povrchu prkénka doslova vpijí. Když jsem nedávno navštívil technologickou laboratoř Výzkumného ústavu potravinářského průmyslu, odborníci mi potvrdili, že porézní materiály mají přirozenou tendenci nasávat organické sloučeniny. Proto pouhé opláchnutí teplou vodou nikdy nestačí.

Při analýze běžně dostupných metod jsem však narazil na postup, který odborné zdroje označují za nejefektivnější a zároveň nejšetrnější k materiálu. Tento trik využívá kombinaci jednoduchých surovin, které většina lidí už doma má.

Proč se zápach drží zejména na dřevě

Dřevěné prkénko působí na první pohled jako pevný kus materiálu, ale jeho struktura připomíná jemnou houbu. Póry se při kontaktu s vlhkostí otevřou a organické látky se do nich snadno uchytí. Statistika, kterou zveřejnil americký Úřad pro bezpečnost potravin v domácnostech, uvádí, že právě dřevěné prkénko patří k nejčastějším místům, kde se drží mikroorganismy spojené se zápachem.

Plastová prkénka fungují jinak, ale i u nich se časem vytvoří jemné rýhy od nože. Ty pak začnou zadržovat tuky a šťávy z potravin, což vede ke stejnému problému. Proto je důležité zaměřit se na čištění, které působí hlouběji než běžné mytí.

Trik s prkénkem, který používají profesionálové

Jádrem celého postupu je kombinace soli a citronu. Sůl působí jako přírodní brusivo a dokáže odstranit i usazené mikročástice. Citron obsahuje kyselinu citronovou, látku známou pro své dezinfekční účinky. Podle odborného článku v časopise Journal of Food Safety dokáže tato kyselina narušit strukturu bakteriálních membrán, což eliminuje i pachové stopy.

Samotný postup je jednoduchý. Na suché prkénko nasypte vrstvu hrubé soli a poté ji vetřete půlkou citronu dužninou dolů. Krouživými pohyby se sůl začne rozpouštět a vznikne hustá pasta. Tu nechte několik minut působit a následně prkénko opláchněte teplou vodou. Metoda funguje i na starší skvrny, které se běžně odstraňují jen obtížně.

Při testování této metody v rámci spotřebitelského průzkumu, který organizovala Česká zemědělská univerzita, uvedla většina účastníků, že zápach zmizel po prvním použití. Překvapivé bylo, že u dřevěných prkének se ve výsledcích objevila o něco vyšší úspěšnost než u plastových.

Jak prkénku pomoci, aby nezapáchalo znovu

Odstranění zápachu je jen začátek. Pokud chcete, aby prkénko zůstalo svěží déle, vyplatí se po čištění aplikovat tenkou vrstvu rostlinného oleje. Ten uzavře póry a sníží riziko, že se do nich znovu dostanou zbytky šťáv. Odborníci na zpracování dřeva z Masarykovy univerzity upozorňují, že právě pravidelné olejování prodlužuje životnost dřevěného náčiní o několik let.

Kdy už čištění nestačí

Někdy prkénko zapáchá i po důkladném vyčištění. V takovém případě nejde jen o pach, ale o známku hlubšího poškození. Pokud se materiál začne kroutit nebo na povrchu vznikají hluboké rýhy, prkénko je vhodné vyměnit. Takové poškození už nedokáže udržet hygienickou úroveň, kterou kuchyňské prostředí vyžaduje.

Z vlastní zkušenosti mohu říct, že lidé často odkládají výměnu zbytečně dlouho. Přitom jde o jedno z nejlevnějších kuchyňských pomůcek a zároveň o jeden z nejdůležitějších nástrojů pro zdravé vaření. Pokud se prkénko chová jako houba a zápach se vždy vrátí, je to jasný signál k pořízení nového.

Závěrem se dá říct, že trik se solí a citronem představuje nejrychlejší cestu k čistému a svěže vonícímu prkénku. Vyplatí se jej používat jednou týdně. Udržuje kuchyň v lepší kondici a hlavně zabraňuje tomu, aby se zápach z jednoho prkénka přenesl i na další potraviny, což je častý problém, o kterém lidé nemluví tak často, jak by měli.

Zdroje: journalfoodsafety.org, fda.gov, czu.cz, muni.cz