Historie Halloweenu: Připravte se na strašidelnou noc!

Halloween patří mezi nejstarší tradice na světě, protože se dotýká zásadního prvku lidského bytí: vztahu mezi živými a mrtvými. Tento svátek se vyvinul ze starověkých rituálů označujících přechod z léta do zimy, čímž se spojil s proměnou, která je dodnes ústředním tématem tohoto svátku.

Každá zaznamenaná civilizace vytvořila nějakou formu rituálního obřadu zaměřeného na to, co se stane s lidmi, když zemřou. Kam odejdou? A jak by živí měli nejlépe uctít ty, kteří zemřeli, nebo jak reagovat na mrtvé, kteří se zdají být neochotní nebo neschopní jít dál? O tom všem je americký svátek Halloween, který si v posledních letech získává oblibu i u nás, zejména u dětí.

Země po celém světě dnes slaví Halloween v té či oné podobě, od mexického Dne mrtvých po čínský Den vymetání hrobů. Moderní slavení Halloweenu v zemích, jako jsou Spojené státy a Kanada – kde je tato tradice nejoblíbenější – má na této starobylé tradici podíl, i když některé aspekty tohoto svátku vznikly relativně nedávno a jejich původ lze vysledovat až ke keltskému svátku Samhain.

Křesťanské skupiny se v průběhu let běžně pokoušely tento svátek démonizovat a očerňovat, mimo jiné opakováním mylného tvrzení, že Sam Hain byl keltský bůh mrtvých a Halloween jeho svátek. Tento omyl pochází od britského inženýra Charlese Vallanceyho z 18. století, který psal o svátku Samhain s nedostatečnou znalostí kultury a jazyka, a od té doby se opakuje.

Ve skutečnosti to však byla sama církev, která tradici Samhainu na Západě zachovala tím, že ji v 9. století udělala křesťanskou, čímž určila směr přeměny pohanské severoevropské náboženské tradice v celosvětový svátek, který se stal nejoblíbenějším – a komerčně nejlukrativnějším – svátkem roku, hned po Vánocích.

Samhain

Tradice Halloweenu na západě sahají tisíce let do minulosti, kdy se slavil keltský novoroční svátek Samhain (vyslovuje se „Soo-when“, „So-ween“ nebo „Saw-wen“). Název znamená „konec léta“ a svátek označoval konec období sklizně a příchod zimy. Keltové věřili, že opona mezi světem živých a mrtvých je v tuto dobu nejtenčí, a tak se mrtví mohou vrátit a chodit tam, kde chodili dříve. Navíc ti, kteří zemřeli v uplynulém roce a kteří se z toho či onoho důvodu ještě nepřenesli dál, tak v tuto dobu činili a mohli se stýkat s živými.

O rituálech starověkého Samhainu toho víme jen velmi málo. Informace, které jsou k dispozici, pocházejí od irských mnichů, kteří zaznamenali předkřesťanskou historii svého lidu, a od dalších křesťanských písařů, kteří pohanské rituály očerňovali. Zdá se však, že součástí svátku bylo vytváření zásob na zimu, porážení dobytka a likvidace kostí v „ohni z kostí“, kterému se časem začalo říkat táborák. Během toho se scházely komunity k hodování a pití, ale také existovalo povědomí o „tenkém období“ roku a o možnosti, že se na oslavě objeví návštěvníci z jiného světa.

Očekávali se – a byli vítáni – zesnulí blízcí a zvyk připravovat mrtvým oblíbená jídla mohl vzniknout již před dvěma tisíci lety (i když to není jasné), ale mohlo se objevit i mnoho jiných druhů duchů – někteří z nich nikdy neměli lidskou podobu. Elfové, víly, „malí lidé“, duchové a temné energie byli stejně pravděpodobní návštěvníci jako ti, které člověk toužil naposledy spatřit.

Dále bylo velmi pravděpodobné, že se objeví i duch člověka, kterému někdo ublížil. Aby lidé duchy oklamali, zatemňovali si tváře popelem z ohňů (tato praxe se později stala známou jako „převlékání“), což se vyvinulo v nošení masek. Žijící člověk tak mohl poznat ducha milované osoby a mohl se odhalit, ale jinak zůstat v bezpečí před nežádoucí pozorností temných sil.

Zdroje: worldhistory, redakce