Test levných tvarohů ze supermarketů dopadl šokujícím výsledkem. Drahé značky ostrouhaly
Že co je levné, musí být zákonitě horší? U tvarohů to letos neplatilo. Srovnání výrobků z českých supermarketů ukázalo, že cenovka někdy mate víc, než by se čekalo. Některé privátní značky nechaly známé producenty za sebou – a to jak chutí, tak složením.
Redakce časopisu dTest otestovala plnotučné i polotučné varianty z běžné obchodní sítě. V laboratoři se měřil obsah bílkovin, tuku, sušiny i mikrobiologická kvalita, následovalo smyslové hodnocení. Posuzovala se chuť, vůně i konzistence. Výsledky? Překvapily i samotné hodnotitele.
Mnoho lidí automaticky sahá po dražší značce, protože „je jistota“. Jenže právě levnější výrobky v několika případech nabídly vyrovnanější chuť a nutričně zajímavější hodnoty. Cenové rozdíly přitom šly do desítek procent, což už v rodinném rozpočtu poznat je.
Co hrálo roli: bílkoviny, voda i pečlivost výroby
Tvaroh vzniká srážením kaseinu, tedy mléčné bílkoviny. A právě množství bílkovin je jeden z hlavních ukazatelů kvality. Podle dat Českého statistického úřadu sní průměrný Čech asi 11 kilogramů tvarohu ročně – často jako zdroj dobře vstřebatelného proteinu. V testu se ukázalo, že některé levnější kelímky měly bílkovin víc než jejich dražší konkurenti.
Sledovala se i sušina, tedy podíl pevných látek bez vody. Vyšší sušina obvykle znamená hutnější strukturu a plnější chuť. U pár známých značek byla konzistence spíš řidší, což souviselo s vyšším obsahem vody. Nejde o porušení normy, ale rozdíl poznáte hned po otevření víčka.
Chuť neurčuje cenovka, ale postup
Při senzorickém hodnocení nešlo jen o dojem typu „chutná – nechutná“. Hodnotitelé se zaměřili na kyselost, jemnost i případnou pachuť. Vyvážená kyselost je pro tvaroh zásadní, vzniká činností mléčných kultur, které přeměňují laktózu na kyselinu mléčnou. Když se proces uspěchá nebo surovina není úplně ideální, projeví se to.
Některé levné privátní značky překvapily jemnou, krémovou konzistencí bez hrudek. U dvou dražších výrobků se naopak objevila lehce nahořklá dochuť. Může jít o technologii, ale taky o delší skladování – faktorů je víc a ne vždy je to na první pohled zřejmé.
Podle Státní zemědělské a potravinářské inspekce patří tvaroh dlouhodobě mezi výrobky s nízkým počtem závažných pochybení. Většina kontrol splňuje limity pro mikroorganismy i deklarovaný obsah tuku. A stejně dopadl i tento test: všechny vzorky vyhověly hygienickým požadavkům, takže šlo hlavně o kvalitu a chuť, ne o bezpečnost.
Na co se při nákupu zaměřit
Rozdíly mezi výrobky dělaly někdy jen jednotky gramů bílkovin na 100 gramů. Pro někoho zanedbatelné, pro sportovce nebo lidi v dietě už méně. Vyplatí se proto číst etikety a porovnávat:
- obsah bílkovin na 100 gramů
- obsah tuku podle toho, jestli chcete plnotučnou nebo odlehčenou variantu
- datum spotřeby a podmínky skladování
Vyšší cena sama o sobě kvalitu negarantuje. Často platíte spíš značku a marketing, než samotný obsah kelímku.
Proč tentokrát dražší značky neuspěly
Několik známých výrobců skončilo v hodnocení poměru cena–výkon jen průměrně, někdy i pod průměrem. Normy sice splnily, ale navíc nepřinesly prakticky nic. Nižší sušina, méně výrazná chuť… a cena přitom vyšší. V součtu to nedávalo velký smysl.
Potravinářští technologové dlouhodobě upozorňují, že rozhoduje hlavně kvalita vstupního mléka a pečlivost výroby. Obchodní řetězce navíc často odebírají od stejných mlékáren jako tradiční značky. Rozdíl pak spočívá hlavně v obalu, marketingu a obchodní strategii, ne nutně v obsahu.
Pokud tedy vybíráte tvaroh, nedejte jen na logo na víčku. Sledujte složení a nutriční tabulku, porovnávejte. Test ukázal, že i levnější výrobek může nabídnout vysoký podíl bílkovin, plnou chuť a bezpečnou kvalitu. A ušetřené peníze? Ty se hodí vždycky.
Zdroje: dtest.cz, szpi.gov.cz, czso.cz, agris.cz
