Kde se vzalo příjmení, a proč ho vlastně používáme

Napadlo vás někdy, proč za naším jménem máme ještě příjmení? A odkdy se vlastně příjmení používají? Podívejte se na historii toho, proč mají lidé za jménem ještě příjmení.

Počátky

Podle některých zdrojů se příjmení začalo objevovat zhruba v 11. století, a to především ve šlechtických rodinách a ve velkých městech, kde se dědilo po rodičích. To mělo zaručit pokračování rodu. Jistou výjimkou je ale Čína. Již v roce 2852 př. n. l. tam císař Fu Si sjednotil systém pojmenování a až do let 1600-1046 př. n. l. lidé používali matrilineární příjmení, ale poté přešli na používání patrilineárních (syn tedy zdědil jméno otce).

Jaký otec, takový syn

V angličtině se příjmení vymýšlelo snadno, za jméno otce se pouze přidala přípona -son. Tak vznikla jména jako Richardson nebo Henderson. Používala se také předpona Fitz-, a vznikla tak příjmení jako Fitzgerald. Ve Skotsku se pak příjmení vymýšlela s předponou Mac nebo Mc (McGregor) a v Irsku s O (O’Brien).

Vůbec první známé příjmení, podle některých zdrojů, pochází z roku 916, a bylo jím „O Cleirigh“.

Česká příjmení

I v Česku je tradiční dostat při narození stejné příjmení, jako nosí otec, případně matka. Kde se ale vzalo jejich příjmení? Podle některých zdrojů česká příjmení vznikla různým způsobem – podle části těla (např. Žilka), podle profese, místa bydliště nebo i podle jídla (např. Cibulka). Zdá se tedy, že Češi byli velmi vynalézaví. Část jmen bylo také převzato z jiného jazyka, nejčastěji z němčiny.

Nejčastější příjmení

Na celém světě je nejvíce lidí s příjmením Wang, což je čínské jméno, které v mandarínštině znamená „král“, a nosí ho 76 milionů lidí. U nás je podle databáze nejčastějším příjmením Dvořák a Dvořáková.

zdroj: britannica, ancestry, ctidoma, mymodernmet, czso