Polyamorie: Je pro vás to pravé?

Když jsme vyrůstali, většina z nás se s polyamorií nebo polyamorními vztahy nesetkala. Je to proto, že monogamie je nejběžnějším přístupem k lásce a vztahům a je zakořeněna v samotné struktuře společnosti. Možná byli vaši rodiče manželé po celá desetiletí nebo možná všechny ostatní vztahy, kterých jste byli svědky, zahrnovaly pouze dva lidi.

I když se může zdát, že monogamie je jediná správná cesta, ve skutečnosti existuje mnoho dalších způsobů, jak přistupovat k lásce. Všichni máme právo volby a stále více lidí se rozhoduje pro polyamorní svazky.

Co je polyamorie?

Polyamorie je forma konsensuální nebo etické nemonogamie, kdy lidé mohou mít romantický vztah s více lidmi najednou. Všichni účastníci polyamorního vztahu s takovým vztahem souhlasí. Slovo polyamorie lze rozdělit na dvě části: poly, které má řecký původ a překládá se jako „mnoho nebo více než jeden“ a amor, které je latinské a znamená „láska“. Dohromady toto slovo označuje mnohočetnou lásku. I když samotné slovo není tak dlouho známé, polyamorie se praktikuje od počátku věků.

Polyamorie vs. polygamie

Ačkoli tato slova znějí podobně, polyamorie a polygamie nejsou totéž. Stejně jako monogamie, má polygamie co do činění s manželstvím: být ženatý s více lidmi, nikoli s jedním (mono). Historicky však většina polygamních kultur umožňovala, aby si jeden muž vzal pouze mnoho žen. Ženy měly jen zřídkakdy možnost vzít si více mužů nebo mít vztah s někým jiným než se svým manželem.

Polygamie má tendenci fungovat jako utlačovatelský dvojí metr, často za účelem zplození mnoha dětí. Za to polyamorie může zahrnovat libovolný počet lidí a směs pohlaví, z nichž každý může, ale nemusí být ženatý.

• 

Jak funguje polyamorie?

Žádný vztah není univerzální a to platí i pro polyamorní vztahy. Každý se k polyamorii staví trochu jinak. Neexistují žádná pravidla vytesaná do kamene, ale lidé zapojení do daného vztahu si vytvářejí vlastní hranice a dohody. Klíčové je ujistit se, že dodržujete hranice a dohody, které byly uzavřeny a otevřeně sdělujete svá přání, pokud se jsou nad rámec původních podmínek.

Zde je několik způsobů, jak může polyamorie vypadat:

Okořenění stávajícího vztahu: Někdy je ve vztahu po letech nuda nebo to vypadá, že se brzy rozpadne. Proto se pár domluví, že si každý najde jiného partnera, což může znamenat, že jeden nebo oba začnou chodit s jinými lidmi (se vzájemným souhlasem). Někdy to také může znamenat, že třetí osoba chodí s oběma partnery, čímž vzniká vztah tří osob. Případně se dva páry mohou rozhodnout navázat milostný nebo sexuální vztah.

Hierarchický přístup: V rámci polyamorního vztahu se někteří mohou rozhodnout upřednostnit jednoho partnera před ostatními a učinit z něj svého „primárního“ partnera. Existuje také možnost mít více primárních partnerů nebo si nechat prostor pro další vztahy, které by mohly rozkvést na primární úroveň nebo se ti, kteří dávají přednost hierarchickému přístupu, mohou rozhodnout zůstat u jednoho primárního vztahu. V tomto nastavení jsou ostatní partneři považováni za sekundární partnery a často musí akceptovat předem daná pravidla nebo časová omezení definovaná členy primárního vztahu.

Ale zatímco slova primární a sekundární se dlouho používala pro označení hierarchičtějších vztahů, mnoho lidí je nyní považuje za utlačující. Někteří lidé místo toho používají termín „partnerské hnízdo“ pro označení partnerů, kteří sdílejí společnou domácnost nebo životní prostor.

Nehierarchický přístup: Polyamorní vztah může existovat i bez nadřazování jednoho partnera nebo vztahu nad ostatní, což se někdy označuje jako vztahová anarchie. Nemusíte mít žádného primárního partnera, ale místo toho se můžete rozhodnout mít více vztahů.

Sólová polyamorie: Někteří lidé praktikují „sólovou polyamorii“, kdy mají několik partnerů, ale s žádným z nich nežijí. Dalo by se říci, že existuje tolik způsobů, jak praktikovat polyamorii, kolik je lidí v takových vztazích. Jediným společným znakem je, že všichni zúčastnění o sobě musí vědět a být ochotni spolu komunikovat.

• 

Je polyamorie nezákonná?

Ne, polyamorie není nezákonná, ale existují omezení pro tyto svazky. Neexistují žádné zákony, které by bránily dospělým lidem mít více než jeden milostný vztah najednou, ale být ženatý s více než jednou osobou je ve většině států skutečně nelegální.

Někteří polyamorní lidé by si přáli, aby se svobody manželství rozšířily tak, aby skupiny tří nebo čtyř a více osob mohly sdílet práva a výhody, které poskytuje právní institut manželství. Z toho by měly prospěch zejména skupiny, které společně vychovávají děti. Pro polyamorní lidi to však jistě může mít vysoké sociální důsledky, od neuznání rodiny až po odebrání dětí. Takže i když to samo o sobě není nelegální, stále to existuje v jakési sociální šedé zóně.

Může polyamorie přejít v toxický vztah?

Většina věcí může být pro jednoho člověka úžasná a pro někoho jiného ne. Panuje mylná představa, že polyamorie je přirozeně toxická nebo špatná, ale není tomu tak. Polyamorie může být krásným způsobem vztahu s druhými, stejně jako jakýkoli jiný styl vztahu. To, co může vztah učinit toxickým je to, co se děje uvnitř tohoto vztahu mezi lidmi v něm, jejich jednání a chování.

Stejně jako jakákoli jiná vztahová struktura se i polyamorie může stát toxickou, pokud se v ní vyskytuje nepoctivost, nezdravá mocenská dynamika, důsledné překračování hranic, nerespektování pocitů a dohod druhých, rozhodování se pro vztah ze špatných důvodů.

Toxické polyamorii se lze vyhnout tím, že budete znát své hranice. Dobré pravidlo, které je třeba si zapamatovat, je, že zatímco láska je neomezená, čas a energie ne. Je důležité vědět, jaké jsou vaše hranice, pokud jde o to, kolik můžete každému z partnerů věnovat. Je také velmi důležité dát si pozor na to, aby jeden člověk „nedělal polyamorii“ a zároveň o tom neřekl svým ostatním partnerům. Slovo polyamorie se často používá jako štít pro to, co monogamní kultura nazývá ‚podváděním‘.

Pamatujte si: Pokud to není otevřené a upřímné, není to polyamorie.