Babičky mají ve skříni často starou brož, která může mít hodnotu desítek tisíc. Poznáte ji podle jednoho znaku
Na první pohled nenápadná brož po babičce nemusí být jen sentimentální vzpomínkou. Některé kusy z dob první republiky nebo ze secese se dnes prodávají za částky, které překvapí i zkušené sběratele. A často o tom rozhodne jediný, skoro přehlédnutelný detail.
Šperky se u nás dědí z generace na generaci. Leží roky v šuplíku, zamotané mezi korálky a bižuterií, někdy bez větší pozornosti. Přitom právě tam může být kousek z kvalitního zlata nebo práce známého mistra. Aukční síně v posledních letech mluví jasně – zájem o šperky z let 1890 až 1930 roste a ceny s ním.
Co je tedy klíčové? Většinou takzvaná puncovní značka. Malý symbol vyražený na zadní straně. Nic nápadného. Označuje ryzost kovu, někdy i zemi původu. Laik ho snadno přehlédne, sběratel se podle něj orientuje během pár vteřin.
Proč záleží právě na puncu
Punc je oficiální kontrolní značka drahého kovu, používaná už od 19. století. V českých zemích má dlouhou tradici a u starších kusů může napovědět víc, než by se zdálo. Pokud na broži objevíte historický rakousko-uherský znak nebo prvorepublikového československého lva, hodnota může rázem vyskočit.
Třeba punc s hlavou lišky z dob monarchie, nebo lev doplněný číslem 585. Právě to číslo říká, že slitina obsahuje 58,5 % zlata. Na první pohled jen drobný otisk, trochu setřený časem. Pro znalce ale jasná zpráva o stáří i kvalitě materiálu.
Secese a první republika stále lákají
Velký zájem je o secesní brože z přelomu 19. a 20. století. Typické jsou přírodní motivy, květiny, ženské siluety, hodně detailní ruční práce. Často se pracovalo se smaltem a drahými kameny. Smalt, tedy barevná sklovina vypalovaná na kovu, dokáže i po více než sto letech vypadat překvapivě svěže.
Podle aukčních domů v Praze i Brně se zachovalá zlatá brož z tohoto období může dostat přes 30 tisíc korun, někdy i víc. Záleží na stavu, původu a také na tom, jestli se dochovala původní etue – krabička. I ta hraje roli.
První republika pak přinesla střídmější, geometrický design. Méně zdobnosti, o to větší důraz na kvalitu. Oblíbené bylo bílé zlato v kombinaci s diamanty. Pokud má takový šperk doložitelný původ, může zaujmout i zahraniční sběratele, nejen ty české.
Ne všechno staré má cenu
Je ale fér říct, že ne každá brož po prababičce je poklad. Ve 20. století se masově vyráběla bižuterie, hlavně v Jablonci nad Nisou. Ta má spíš dekorativní hodnotu, investičně je to slabší. Obvykle chybí punc drahého kovu a kameny bývají skleněné.
Cenu může snížit i pozdější zásah. Výměna zapínání, neodborné pájení nebo přebroušení kamenů. Sběratelé většinou chtějí původní stav, i když je na něm znát stáří. Patina nevadí, zásah ano.
Co dělat, když ji doma objevíte
Vezměte si lupu a podívejte se na zadní stranu šperku. Hledejte malé značky, čísla, symboly. Někdy jsou opravdu miniaturní a špatně čitelné. Když si nejste jistí, vyplatí se obrátit na odborníka – aukční síň nebo znalce starožitností.
Seriózní specialista by měl vysvětlit, z jakého období šperk pochází, jaký je materiál a orientační cenu. Není ostuda přijít jen na konzultaci. Naopak.
Vyhněte se agresivnímu čištění. Různé chemické přípravky mohou poškodit povrch i kameny, někdy nenávratně. Stačí suchý hadřík a uchování v prostředí bez vlhka. A hlavně žádné domácí experimenty.
Možná nakonec zjistíte, že drobnost, která ležela roky bez povšimnutí, má nejen citovou hodnotu, ale i docela zajímavou cenu. A i kdyby ne – držet v ruce kus historie, to se penězi úplně vyčíslit nedá.
Zdroje: puncovniurad.cz, aurea.cz, artplus.cz, nm.cz
