Kdo má doma starý budík na natahování, možná vlastní přehlížený kus. Léta leží na poličce bez zájmu
Natahovací budík dnes spousta lidí považuje jen za relikt doby před mobilem. Leží někde vzadu na skříni, občas zaprášený, bez větší pozornosti. Přitom právě tyhle drobné hodiny dokážou překvapit – někdy i cenou, která rozhodně není zanedbatelná.
Mechanické budíky měly nejsilnější období v první polovině 20. století. Vyráběly je desítky firem napříč Evropou i Amerikou a do českých domácností se dostaly hlavně značky jako Prim, Junghans nebo Kienzle. Nešlo jen o praktickou věc na noční stolek, často to byl i malý symbol pokroku.
Podle údajů z aukčních portálů, například Aukro, je o mechanické hodiny v posledních letech znatelně větší zájem. Prodejci mluví o tom, že kusy z období první republiky se dnes prodávají za několikanásobek toho, co stály před deseti lety. A nejde pouze o luxusní modely – sběratelé hledají i obyčejnější stolní budíky, pokud jsou v původním stavu.
Rozhoduje značka, stav i příběh
Stáří samo o sobě cenu neurčuje. Mnohem víc záleží na výrobci a konkrétním provedení. Třeba německý Junghans býval jednou z největších hodinářských firem světa a jeho meziválečné modely mají dodnes dobré jméno. Československý Prim zase oslovuje ty, kdo mají vztah k domácí historii.
Roli hraje i technický stav. Funkční strojek bez neodborných zásahů je vždy cennější než kus, do kterého někdo zasahoval a měnil součástky. Odborníci z Národního technického muzea opakovaně upozorňují, že původnost je u historických přístrojů zásadní. I zdánlivá drobnost, třeba vyměněný ciferník, může hodnotu srazit víc, než by laik čekal.
Design jako odraz své doby
Budík ale není jen měřič času. Je to i malý obraz své éry. Modely ve stylu art deco ze třicátých let mají oblé linie, chromované prvky a někdy až překvapivě výrazný vzhled. Poválečné kusy bývají střídmější, funkční, bez zbytečných ozdob – a právě v té jednoduchosti je jejich kouzlo.
Kurátoři Uměleckoprůmyslového muzea v Praze už dříve připomněli, že drobné užitkové předměty často vypovídají o každodenním životě víc než velké exponáty. Budík na nočním stolku byl intimní součástí domácnosti, slyšitelný každé ráno. I proto dnes sběratelé hledají kusy s původním lakem, sklem i ručičkami, bez přehnaného leštění.
V poslední době je patrný i návrat mechaniky do moderních interiérů. Designéři kombinují staré kovové budíky s minimalistickým nábytkem, betonem nebo světlým dřevem. Najednou to, co dřív působilo staromódně, zapadne a vytvoří zajímavý kontrast. A tím pádem roste poptávka i po běžnějších modelech, které ještě nedávno ležely na bleších trzích skoro bez zájmu.
Kolik může mít cenu a kde ji zjistit
Rozptyl cen je poměrně široký. Poválečný budík v pěkném stavu se obvykle prodá za několik stovek korun. Meziválečné modely, případně limitované série, se ale mohou vyšplhat na tisíce. U raritních zahraničních značek nejsou výjimkou ani částky přes deset tisíc korun – záleží na konkrétním kusu a stavu.
Než budík nabídnete k prodeji, vyplatí se udělat pár jednoduchých kroků:
- najít přesné označení výrobce a modelu (často bývá vyraženo na zadní straně nebo přímo na strojku),
- projít aukční archivy a porovnat ceny podobných kusů,
- případně se poradit s hodinářem či znalcem starožitností.
Pozor na neodborné opravy
Snaha vyčistit starý budík doma, „aby vypadal jako nový“, může nadělat víc škody než užitku. Příliš důkladné leštění odstraní původní povrch a tím i část hodnoty. Stejně tak výměna dílů za nové, byť funkční, naruší autenticitu. A to je pro sběratele zásadní věc.
Zkušený hodinář dokáže strojek rozebrat, vyčistit a znovu složit tak, aby zůstalo zachováno maximum originálních součástek. Někdy stačí málo – odborné promazání, seřízení, trpělivost. Amatérský zásah bývá naopak hned poznat.
I když konkrétní kus nemá vysokou tržní cenu, může mít hodnotu osobní. Připomíná určitou dobu, konkrétní byt, něčí ranní vstávání do práce. Ta kombinace historie, designu a poctivé mechaniky z něj dělá předmět, který by neměl bez rozmyslu skončit v koši.
Až tedy příště při úklidu vezmete do ruky starý natahovací budík, zkuste se na něj podívat jinak. Možná držíte malý kousek technické historie. A pokud ne, pořád je to věc s duší – a s tikotem, který žádná aplikace nenahradí.
Zdroje: aukro.cz, ntm.cz, upm.cz, junghans.de
