Kdo najde v šuplíku tuhle starou bankovku, může mít v ruce 50 000 Kč. Většina Čechů ji vyhodila

Vypadá nenápadně. Obyčejná papírová stokoruna, která kdysi kolovala mezi lidmi. Jenže některé kusy dnes mají pro sběratele cenu malého pokladu.

Řeč je o československých bankovkách z první republiky. Zatímco po roce 1993 je mnoho domácností bez většího přemýšlení vyhodilo nebo nechalo propadnout, dnes by si za to leckdo nafackoval. Zájem sběratelů totiž roste a s ním i ceny.

Typickým příkladem je státovka 100 korun z roku 1919. Pokud se dochovala v pěkném stavu, bez přehybů a výrazných skvrn, může se na aukci dostat klidně na 40 až 50 tisíc korun. Někdy i víc, záleží na sérii. Rozhodují detaily, které laik snadno přehlédne.

Aukční domy i numismatici se shodují, že prvorepublikové emise patří dlouhodobě k nejvyhledávanějším. Česká národní banka i odborné katalogy opakovaně připomínají, že první roky po vzniku Československa jsou z hlediska sběratelství mimořádně ceněné období.

Proč je právě stokoruna z roku 1919 tak cenná

Tato bankovka vznikla krátce po vyhlášení samostatného státu, v době měnové odlouky od Rakouska‑Uherska. Bylo potřeba rychle vytvořit vlastní oběživo, a tomu odpovídala i produkce. Právě historický kontext z ní dnes dělá atraktivní kus.

Roli hraje také náklad a konkrétní série. Některé se dochovaly jen v omezeném počtu, což cenu tlačí nahoru. A pak je tu stav – sběratelé používají stupnici zachovalosti, kde nejvyšší stupeň značí téměř neobíhanou bankovku. Rozdíl mezi průměrem a špičkou může dělat desítky tisíc korun, opravdu.

Většina lidí bankovky podcenila

Když přišly měnové změny a rozpad federace, staré bankovky šly z domu. Do sběru, do koše, někdy zůstaly zapomenuté v šuplíku. Málokoho tehdy napadlo, že za pár desítek let mohou mít několikanásobně vyšší hodnotu.

Odborníci z České numismatické společnosti dlouhodobě upozorňují na jednu věc: nominální hodnota není totéž co sběratelská cena. To, že bankovka už dávno neplatí, ještě neznamená že je bez ceny. U některých emisí je naopak klíčové právě to, kolik kusů se dochovalo.

A nejde jen o rok 1919. Sběratelé se zajímají i o vybrané protektorátní bankovky nebo o některé série z 90. let, kde se objevila tisková chyba. Může jít o posunutý tisk, chybějící ochranný prvek či jinou odchylku vzniklou při výrobě. Takové detaily bývají paradoxně velmi ceněné.

Jak poznat, že máte doma cenný kus

Než bankovku někam odnesete, podívejte se na tři základní věci. Rok vydání, sérii a stav. Rok bývá uveden přímo na líci. Série je označena kombinací písmen a čísel, někdy nenápadně.

• Rok a emise: první poválečné a prvorepublikové bankovky mívají vyšší potenciál.
• Série: některé kombinace jsou vzácnější, než by se zdálo.
• Zachovalost: pevný papír bez přehybů a skvrn znamená výrazně vyšší cenu.

Pokud si nejste jistí, je lepší obrátit se na zkušeného numismatika nebo renomovanou aukční síň. Odhad od odborníka vám může ušetřit zklamání i zbytečnou chybu.

Trh se starými bankovkami dál roste

Data z aukčních portálů ukazují, že ceny kvalitních prvorepublikových bankovek mají v posledních letech spíše rostoucí tendenci. Investoři hledají hmatatelné věci, něco co má historii a omezené množství. A stará platidla tuto podmínku splňují.

Jakmile se část kusů poškodí nebo nenávratně ztratí, nabídka se zmenšuje. To je jednoduchá rovnice. Neznamená to ale, že každá zaprášená bankovka má cenu desítek tisíc korun. Trh je poměrně přísný a běžně opotřebené kusy se prodávají třeba jen za několik stovek.

Rozhodují drobnosti – kvalita papíru, ostrost tisku, konkrétní série. Detaily, které laik často přehlédne nebo podcení.

Máte doma staré obálky, knihy či krabičku po prarodičích? Možná stojí za to je ještě jednou projít. Třeba narazíte na kus historie, který má dnes hodnotu kolem 50 tisíc korun. A když ne, aspoň budete mít jistotu že jste nic cenného nevyhodili.

Zdroje: cnb.cz, numismatici.cz, aukro.cz, ceskanumismatickaspolecnost.cz