Zapomeňte na petržel. Tahle bylinka roste jako plevel, chutná líp a má víc účinků, než si myslíte
Roste na zahradách, u plotů i podél cest a většina lidí ji považuje za obtížný plevel. Přitom jde o bylinku, kterou kuchaři znovu objevují a odborníci na výživu oceňují pro vysoký obsah vitaminů a minerálů. Bršlice kozí noha má jemně kořeněnou chuť a překvapivě široké využití v kuchyni i domácí lékárničce.
Bršlice kozí noha je vytrvalá rostlina, která se šíří hlavně podzemními oddenky. A právě ty ji dělají na zahradě skoro nezastavitelnou. Mnoho lidí ji proto vytrhává a vyhazuje, jenže možná zbytečně. Mladé lístky jsou křehké, svěží a chutí připomínají něco mezi petrželí a celerem. Hodí se do polévky, do pomazánky, klidně i jen tak na chleba s máslem.
Obsahuje vitamin C, provitamin A i minerály – hlavně draslík a hořčík. Tyhle látky jsou důležité pro svaly i nervy. Podle informací zveřejněných Státním zdravotním ústavem patří listová zelenina obecně k významným zdrojům antioxidantů, tedy látek, které pomáhají chránit buňky před poškozením. Bršlice do této skupiny zapadá docela přirozeně.
Proč má bršlice víc účinků než petržel
Petržel je jistota. Jenže bršlice ji v lecčems dohání, někdy i předbíhá. Obsahuje víc hořčin – a právě ty podporují trávení. Povzbuzují tvorbu žaludečních šťáv, takže těžší jídla tělo zpracuje snáz. Člověk si toho všimne hlavně s věkem, když už trávení nejede tak hladce jako ve dvaceti.
Hořčiny prostě rozhýbou žaludek. A to se hodí, zvlášť po vydatnějším obědě. Vedle nich stojí za zmínku i silice – aromatické látky, díky nimž má bršlice svou typickou vůni. Nejde jen o aroma, silice mívají i mírně protizánětlivý účinek, i když samozřejmě nejde o žádný lék na všechno. Některé odborné texty dostupné přes databázi National Library of Medicine popisují u příbuzných rostlin podobné působení na močové cesty. V lidovém léčitelství se bršlice používala při bolestech kloubů nebo když tělo zadržovalo vodu, dnes se k ní lidé znovu vrací.
Jak ji sbírat a využít v kuchyni
Nejlepší jsou mladé, světle zelené listy. Starší už bývají tužší a mají výraznější chuť, někdy až lehce nahořklou. Sbírat je ideální na jaře, případně po posečení, kdy rostlina obrazí. Vyhněte se místům u silnic – tam může být půda znečištěná, a to za risk nestojí.
V kuchyni se s ní dá zacházet podobně jako se špenátem. Stačí ji krátce podusit na másle s česnekem, přimíchat do nádivky nebo nasekat do tvarohu. Někdo z ní dělá pesto místo bazalky a funguje to překvapivě dobře. Důležité je zbytečně ji nepřevařit, vitamin C je na vysoké teploty citlivý a rychle se ztrácí.
Listy lze i usušit nebo zamrazit. Před mražením je lepší je krátce spařit horkou vodou – zachovají si barvu i chuť, a nezezelenají do hněda. Tenhle krok zpomalí enzymy, které by jinak způsobily ztrátu aroma. Není to nic složitého.
Co říká moderní výživa
Odborníci na výživu se shodují, že čím pestřejší talíř, tím lépe. Dostatek listové zeleniny je spojován s nižším rizikem civilizačních chorob. Světová zdravotnická organizace doporučuje sníst alespoň 400 gramů ovoce a zeleniny denně. Plané byliny, včetně bršlice, mohou jídelníček zpestřit a trochu tenhle cíl přiblížit – navíc bez velkých nákladů.
Bršlice obsahuje také vlákninu. Ta slouží jako potrava pro střevní bakterie, které mají vliv nejen na trávení, ale i na imunitu. Když mikroflóra nefunguje ideálně, projeví se to různě. Únava, častější nachlazení… Zvlášť mezi třicítkou a padesátkou bývá imunita oslabená stresem a sedavým stylem života, a člověk to často podcení.
Kdy být opatrní
I když jde o běžnou rostlinu, je nutné ji správně poznat. Patří do čeledi miříkovitých, kde najdeme i jedovaté zástupce. Typické jsou trojčetné listy a specifická vůně po rozemnutí, kterou si po čase zapamatujete. Pokud si ale nejste jistí, raději se poraďte se zkušenějším bylinkářem – nebo si vezměte atlas. Opatrnosti není nikdy dost.
Lidé alergičtí na miříkovité rostliny by měli zpozornět. A stejně tak platí, že bylinky nejsou náhradou lékařské péče. Pokud berete léky na ředění krve či máte chronické onemocnění, je lepší se o pravidelné konzumaci poradit s lékařem, i když jde „jen“ o plevel ze zahrady.
Možná s ní roky bojujete a snažíte se jí zbavit. Zkuste to letos jinak. Místo další hrsti petržele sáhněte po něčem, co vám roste za plotem a nestojí skoro nic. Občas stačí změnit úhel pohledu – a z úporného plevele je najednou surovina, která má své místo jak v kuchyni, tak i v tradici.
Zdroje: szu.cz, who.int, nlm.nih.gov, herbalgram.org
