Schopnost zvládat krizové situace se utváří už v dětství

Přijměte to, co je. Nebojujte se situací, ale snažit se z ní vytěžit co nejvíc. Ti, kteří se to naučili, mají v krizových situacích jasnou výhodu. Základ tohoto postoje je položen v dětství – a nazývá se sebeláska, píše Business Insider.

„První roky jsou klíčové pro rozvoj psychické odolnosti,“ říká lékařka Miriam Prießová, která působila osm let na psychosomatické klinice se zaměřením na léčbu úzkosti, deprese a vyhoření a dnes pracuje jako kouč pro vedoucí pracovníky se zaměřením na zvládání stresu a konfliktů.
Proč jsou první roky tak formativní a proč potřebujeme sebelásku, abychom překonali krize.

Od rodičů se učíme vztahům – k druhým lidem i k sobě samým

Vztahům se učíme prostřednictvím prvních vztahových zkušeností: atmosféry, ve které vyrůstáme. Stejně jako se rodiče vztahují k sobě, k sobě navzájem a k dítěti, učí se i dítě vztahovat k sobě a ke světu. „Když přicházím na svět, potřebuji rodiče, kteří mi od začátku vycházejí vstříc s láskyplným zájmem,“ říká Prießová. „Potřebuji rodiče, kteří se mi otevřou a kteří nemají jasnou představu o tom, jaký bych měl být, ale kteří jsou vůči mně vnímaví, aby zjistili, jaký skutečně jsem .“

Zásadní je, zacházet s dětmi od začátku jako se sobě rovnými. Podle Prießové to také znamená, že byste je neměli posazovat na trůn a za všechno je chválit. Zároveň to znamená, že bychom je neměli znehodnocovat nebo jejich hodnotě přikládat určité podmínky. „Abychom byli upřimní sami k sobě a měli se sebou i s druhými soucit a rozvíjeli sebelásku, musí nám rodiče ukázat: Takový, jaký jsi, jsi dobrý. Ne všechno, co děláš, je dobré – ale ty jsi dobrý.“

Do jaké míry se nedostatek zkušeností s láskyplnými vztahy projevuje i v dospělosti, ukázala žena, která přišla za doktorkou Prießovou na poradenství kvůli vyhoření. Konflikt na pracovišti ji vyčerpal, protože nebyla schopna se sama za sebe postavit. V poradně žena vyprávěla o zkušenosti s matkou, která se jí vždy dívala přes rameno, když na ni mluvila.

„Nedívat se, a to ani v přímé komunikaci, bylo symbolickým vyjádřením toho, že matka nejenže se dívala stranou, ale také dceru nikdy doopravdy neviděla. Dcera si tak nedokázala vytvořit názor na sebe samu a jako dospělá žena stále přehlížela své limity a potřeby.“

Proč potřebujeme sebelásku, abychom překonali krize

Když v raném věku zažijeme, že naši rodiče jsou schopni dialogu, chovají se k nám se zájmem a uznáním a od začátku nás podporují v tom, kým jsme, naučíme se rozvíjet vztah k sobě samým. Zároveň se učíme, jak mít pevné vztahy. Přesně tyto věci potřebujeme k překonání krizí.

„Základem krizového řízení je psychická odolnost. Spočívá ve schopnosti mít silný vztah k sobě samému i k ostatním,“ říká Prießová. Ti, kteří jsou odolní, se k dané situaci postaví čelem a snaží udělat to nejlepší, co mohou. Ti, kterým odolnost chybí, se dostávají do odporu a začínají svádět beznadějné bitvy, kterými se nakonec vyčerpají.

Kdy byste měli vyhledat pomoc?

To, jak silný je psychický dopad krize, logicky souvisí s naší odolností. Podle toho, jak velká je schopnost člověka vést dialog a jak je silný, může zvládnout krizi. V lepším případě člověk krizí posílí a vyzraje. V horším případě se u něho mohou rozvinout úzkostné poruchy, deprese nebo vyhoření – například kvůli vyčerpávajícímu boji s náročnými podmínkami nebo kvůli tomu, že výzvy, které krize přináší, jsou tak velké, že je člověk nedokáže zvládnout.

Problémy se soustředěním, nedostatek spánku, pocit beznaděje, rostoucí podrážděnost – varovné příznaky se u každého člověka liší. Máte pocit, že je s vámi něco v nepořádku? „Je důležité, abyste začali dialog sami se sebou,“ radí Prießová. „Čím více komunikujete sami se sebou a máte smysl pro rovnováhu, tím více ji můžete obnovit. Pokud máte pocit, že se vám to nedaří, a pokud vám už nepomáhají ani rozhovory s přáteli a rodinou, měli byste vyhledat odbornou pomoc.“

Dialogu sami se sebou se můžeme naučit

I když jsou první roky formativní, můžeme na sobě pracovat i poté. Podle Prießové to zahrnuje uvědomění si toho, čím se vyznačují silné vztahy. Kromě toho si člověk musí uvědomit své staré zkušenosti a zpracovat s nimi spojené křivdy, zranění a falešná přesvědčení.

Pokud jsem v dětství zažil ztrátu nebo zradu, nebo jsem například zažil, že mě někdo přijal jen za určitých podmínek, zanechává to na mých vztazích negativní stopy. Krizové situace často vedou k tomu, že jsem konfrontován se starými pocity bezmoci – a s nimi spojenými přesvědčeními: Stejně s tím nemůžu bojovat, nezvládnu to, nejsem dost dobrý. Rozpoznání a překonání vnitřních bloků může být obtížné. „Čím hlubší je zranění, tím více je nutné vyhledat terapeutické vedení,“ říká Prießová.

Když ztratíte firmu, není rozhodně na prvním místě hledání sebe sama. Nicméně, i když odhlédneme od ekonomické reality, právě o tom to je – nerezignovat, ale jít dál a hledat možnosti. Krize je překonána teprve tehdy, když člověk vyřeší příčiny, které k ní vedly – uvnitř sebe i navenek. Když jste ze situace vyrostli.

Rozpoznat, co je v životě člověka podstatné, co je skutečně důležité a co jsou skutečné hodnoty – včetně těch vlastních. V tom spočívá příležitost, kterou nám krize nabízí.

Zdroj: Business Insider