Našla jsem doma starou krabičku s perličkami. Vetešník mi řekl, že některé jsou z pravých perel
Staré šperky někdy končí zapomenuté úplně dole v šuplíku. A přitom právě tam se občas schová něco, co má docela cenu. Příběh jedné malé krabičky s perličkami docela ukazuje, že rozdíl mezi bižuterií a pravými perlami může být klidně i v tisících korun.
Když jsem ji otevřela, čekala jsem spíš hromadu levných korálků. Jenže pár kousků bylo jiné, na pohled i na dotek. Lesk nebyl tak křiklavý a povrch nebyl úplně hladký, spíš takový zvláštní. Nakonec jsem to vzala k vetešníkovi, co se vyzná ve starožitnostech.
Podíval se na to jen krátce a hned říkal, že některé perličky by klidně mohly být pravé. Pravé perly totiž vznikají uvnitř měkkýšů, většinou v ústřicích, kde se kolem drobného zrnka postupně vrství perleť.
Jak poznat pravé perly na první pohled
Na první pohled to není vždycky jasné, to je potřeba říct. Ale pár znaků existuje a zvládne si jich všimnout i člověk bez zkušeností. Pravé perly nebývají dokonale pravidelné a jejich lesk působí tak nějak do hloubky, ne jen na povrchu.
Napodobeniny bývají až moc perfektní. Hladké, lesk je takový plochý. Když je vezmete do ruky, pravé perly jsou zpočátku chladnější, kdežto plast se rychle zahřeje, což je docela rozdíl i když to zní banálně.
Proč mají staré perly vyšší hodnotu
Nejde jen o to jestli jsou pravé. Hodně záleží i na tom odkud pochází a jak jsou staré. U starších šperků se častěji objeví takzvané přírodní perly, které vznikly úplně bez zásahu člověka. Dnes se perly většinou pěstují a tím pádem nejsou tak vzácné.
Roli hraje i samotné zpracování šperku. Zapínání, způsob navlečení nebo kombinace materiálů může napovědět dobu vzniku, i když to laik ne vždy pozná hned. Odborníci se na to dívají jako na celek, ne jen na jednotlivé perly.
Podle gemologických laboratoří se může cena kvalitní přírodní perly vyšplhat i na několik tisíc korun za kus. Oproti tomu obyčejná bižuterie má hodnotu spíš symbolickou, někdy skoro žádnou.
Na co si dát pozor při prodeji
Když doma něco takového najdete, není dobré to hned prodávat prvnímu zájemci. První nabídka totiž nemusí být vůbec výhodná. Lepší je nechat si šperk posoudit na více místech, ideálně u někoho kdo má certifikaci.
Vyplatí se sledovat i detaily, které na první pohled vypadají nenápadně:
- jak vypadá povrch perel a jestli nejsou poškozené
- z jakého kovu je zapínání
- jestli se ví něco o původu šperku
Když se z nálezu stane investice
To co začalo jako obyčejný úklid, může skončit docela zajímavým ziskem. A nejen finančním. Staré perly mají i svoji historii, někdy nesou příběhy předchozích majitelů, což jim dává úplně jiný rozměr.
Pokud si je necháte, je dobré vědět jak se o ně starat. Perly nemají rády chemii ani příliš sucho. Nejlepší je uložit je odděleně a občas je i nosit, kontakt s kůží jim vlastně prospívá.
Krabička, kterou bych dřív nejspíš bez přemýšlení vyhodila, má najednou jinou hodnotu. Možná není špatný nápad projít si doma zásuvky, člověk nikdy neví co tam vlastně leží.
Zdroje: gia.edu, britannica.com, nationalgeographic.com, gemselect.com
