Proč se s věkem mění okruh přátel a proč je to v pořádku. Jak si udržet kvalitní vztahy a nenechat se vysávat těmi toxickými
Mnoho lidí si jednoho dne všimne, že jejich okruh přátel už není to, co býval. V mladších letech nás láká pohyb, nové příběhy a hodně lidí kolem. Později ale člověk zjišťuje, že potřebuje spíš klid, porozumění a vztahy, které mu neubírají sílu.
Několik výzkumů – například z Michiganské univerzity – naznačuje, že po třicítce se začíná počet našich kontaktů zřetelně zmenšovat. Nejde o dramatické kroky, spíš o přirozené odpadávání vazeb, které nestojí na ničem hlubším. Dospělý člověk má méně času, a tak vybírá pečlivěji, komu ho věnuje.
Psycholožka Laura Carstensen kdysi popsala teorii, podle níž lidé s přibývajícími roky sahají po vztazích, které mají smysl, a ty povrchnější nechávají stranou. Dává to logiku – proč držet kontakt jen proto, že kdysi býval? V určité chvíli si člověk prostě položí otázku, kdo je pro něj fakt oporou.
Co stojí za změnou přátelství ve středním věku
Proměna neznamená nutně konflikt nebo rozchod. Střední věk je hektický – práce, děti, domácnost, do toho trochu vlastní klidu, pokud je vůbec kde vzít. A tak některá přátelství zkrátka nevydrží nápor rozdílného tempa. Jiné vztahy naopak překvapivě zesílí.
Lidé kolem čtyřicítky si také víc všímají, jak na ně druzí působí. Podle statistik, které byly zveřejněny v Psychology Today, se po třicítce častěji končí vztahy, které vysávají energii. Manipulace, věčné znehodnocování nebo jednostranné požadavky – to všechno bývá varováním, že něco není v pořádku.
Odborníci někdy radí jednoduché pravidlo: Po setkání s člověkem si zkuste říct, jak se vlastně cítíte. Někdo vás povzbudí, někdo uklidní a někdo… vás nechá vyčerpané. A právě ty druhé případy bývají signálem, že vztah potřebuje přehodnotit. Neznamená to selhání ani zradu, jen ochranu vlastního prostoru.
Jak držet kvalitní vztahy, i když času moc není
Přátelství v dospělosti nefunguje samo od sebe. Nestačí dvakrát do roka poslat pozdrav, byť dobře míněný. Silné vztahy stojí na pravidelném kontaktu – i když někdy krátkém – a na sdílených chvílích, které neplánujeme věčnost dopředu.
Výzkumy, mimo jiné ty z Harvard Study of Adult Development, dlouhodobě ukazují, že kvalitní přátelství je jeden z hlavních pilířů životní spokojenosti. Někdo po čtyřicítce dokonce říká, že zmenšení sociálního kruhu mu přineslo úlevu – konečně má čas na lidi, s nimiž je mu opravdu dobře.
Psychologové tento trend podporují. Menší počet hlubších vztahů mívá větší hodnotu než široká síť kontaktů, které se udržují jen na oko.
Kdy stojí za to vztah zachránit
Některá přátelství zmizí sama, jiná je škoda pouštět jen proto, že narazila na období, kdy to skřípe. Pokud šlo dlouhodobě o vztah, který poskytoval podporu a bezpečí, vyplatí se zkusit otevřeně promluvit o tom, co se změnilo. Mnohdy to stačí.
Jiné vazby ale nesou pocit povinnosti, nebo dokonce úzkosti. Ty obvykle neprospívají nikomu. Psychologové občas doporučují jednoduché cvičení: napište si tři situace za poslední rok, kdy vás dotyčný člověk opravdu potěšil nebo pomohl. Pokud vás dlouho nic nenapadá, možná žijete spíš z minulosti.
Přátelství nejsou neměnná. Mění se s námi, stárnou s námi a někdy i zaniknou – a to je v pořádku. Když člověk přestane bránit přirozenému vývoji, často se mu uleví. Otevře tím prostor pro vztahy, které ho posílí místo toho, aby ho vyčerpávaly.
Zdroje: psychologytoday.com, harvard.edu, stanford.edu, umich.edu
