Moderní babička: Jak skloubit péči o vnoučata, náročnou práci a vlastní koníčky, aniž byste se totálně vyčerpala
České babičky už dávno nejsou jen ty, které mají pořád navařeno a čekají doma. Hodně z nich chodí normálně do práce, hlídá vnoučata a ještě se snaží neztratit samy sebe. A právě tahle kombinace bývá pro ženy po padesátce dost náročná, i když si to často nechtějí přiznat.
Podle údajů Českého statistického úřadu je dnes zaměstnaných víc než 60 % žen mezi 55 a 64 lety. Do toho se od nich očekává pomoc s dětmi, někdy klidně několikrát týdně. Pomoc, která se bere automaticky. Tlak tak nepřichází jen z práce, ale i z rodiny, kde málokdo řeší, jestli má babička taky své limity.
Psychologové si všímají, že role babičky se v posledních letech posunula. Už to není občasné hlídání, když je potřeba. Spíš pravidelný režim, který se musí nějak vecpat mezi porady, cestování do práce a vlastní život.
Proč jsou dnešní babičky přetíženější než dřív
Hodně v tom hraje roli demografie. Děti se rodí později, takže babičky jsou stále pracovně aktivní. Zároveň se od žen tak nějak očekává, že zvládnou všechno a bez následků. Jenže tělo si to pamatuje.
Výzkumy ze sociologie rodiny dlouhodobě ukazují, že neplacená péče zůstává hlavně na ženách. U babiček se k tomu přidává pocit odpovědnosti a strach říct ne. Aby nebyly za ty, co nepomůžou vlastním dětem, i když už melou z posledního.
Kde vzniká největší riziko vyčerpání
Samotné hlídání většinou problém není. Potíž nastává ve chvíli, kdy se řeší ze dne na den a bez jasných pravidel. Tělo pak nemá šanci si odpočinout a hlava jede pořád na plné obrátky.
Lékaři z psychosomatiky upozorňují, že neustálé přepínání mezi rolí zaměstnankyně, babičky a pečovatelky zvyšuje riziko vysokého tlaku, nespavosti nebo úzkostí. Tyhle potíže se neobjeví hned. Přichází pomalu, nenápadně a ženy je často zlehčují.
Velkou roli hraje i nastavení v hlavě. Spousta žen vyrůstala s pocitem, že odpočívat je skoro hřích. Tenhle vzorec si nesou dál, i když jim tělo už docela jasně říká, že takhle to nejde donekonečna.
Jak nastavit funkční rovnováhu v praxi
Základ je mluvit otevřeně. A hlavně konkrétně. Odborníci doporučují domlouvat se na dnech a hodinách, ne jen obecně. Místo „nějak pomůžu“ říct třeba: můžu hlídat v úterý a ve čtvrtek do čtyř, víc ne.
Stejnou váhu by měl mít i čas pro sebe. Koníčky nejsou rozmar ani zbytečnost. Jsou prevencí vyhoření a podle výzkumů z oblasti gerontologie pomáhají udržet hlavu v kondici. A to se počítá.
Vlastní život není luxus, ale nutnost
Moderní babička má právo mít energii i radost. Pokud ji rozdá všem okolo a sobě nechá jen zbytky, dřív nebo později se to celé sesype. Pomoci může sdílení péče s dalšími prarodiči nebo třeba částečný úvazek, který dnes nabízí víc zaměstnavatelů než dřív.
Zkušenosti z poradenské praxe ukazují, že ženy, které si nastaví jasná pravidla, o vztahy s rodinou nepřijdou. Spíš naopak. Okolí si jejich času začne víc vážit a spolupráce pak funguje lépe, dlouhodobě.
Jestli si máte zapamatovat jednu věc, pak tuhle. Říct ne není selhání. Je to investice do zdraví, díky které tu můžete být nejen dnes, ale i za deset let. A v lepší formě.
Zdroje: czso.cz,oecd.org,who.int,psychologie.cz
