Moje tělo po dětech už není jako dřív a já se za to nestydím: Jak jsem se smířila s jizvami a striemi
Tělo po porodu se promění dřív, než si to většina žen vůbec připustí. Nejde jen o pár kil navíc, ale taky o jizvy, strie a zvláštní pocit, že v zrcadle stojí někdo cizí. Tenhle text není o vzdávání se, spíš o pomalém smiřování s realitou, která je překvapivě běžná, jen se o ní moc nemluví.
Po narození druhého dítěte mi došlo, že návrat „do původního stavu“ není automatický. Břicho zůstalo měkké, na bocích se objevily strie a jizva po císařském řezu mi den co den připomínala, že tělo si pamatuje víc, než bych chtěla. A taky jsem si všimla, že podobný příběh mají skoro všechny ženy kolem mě, jen to zůstává mezi řečí, nebo vůbec.
Podle údajů Světové zdravotnické organizace zažije nějakou formu tělesné změny po porodu přes 90 % žen. Není to otázka vůle ani disciplíny. Je to prostě fyziologická reakce na těhotenství, porod a hormonální chaos, který s tím přichází.
Strie a jizvy nejsou chyba, ale stopa procesu
Strie vznikají ve chvíli, kdy se kůže natáhne rychleji, než se stihnou přizpůsobit kolagenní a elastinová vlákna. Dermatoložka Veronika Stehlíková z Fakultní nemocnice Královské Vinohrady v rozhovoru pro Českou dermatovenerologickou společnost zmiňuje, že genetika má na vznik strií větší vliv než jakýkoli krém. Kosmetika může pokožku zvláčnit, ale samotným trhlinkám většinou nezabrání.
Podobné je to i s jizvami po porodu. U císařského řezu zůstává jizva vždy, jen se liší tím, jak je viditelná. Lékaři z České gynekologické a porodnické společnosti dlouhodobě upozorňují, že hojení neovlivňuje jen chirurgický zákrok, ale i hormonální stav ženy a následná péče, což se často podceňuje.
Často vlastně nejde ani tak o samotnou změnu těla, ale o očekávání, se kterým ženy do mateřství vstupují. Sociální sítě nabízejí obraz rychlého návratu k ideálu, který je ale spíš výjimkou než pravidlem. Studie publikovaná v časopise Journal of Women’s Health uvádí, že hormonální stabilizace po porodu trvá zhruba šest až dvanáct měsíců a tělesná kompozice se může vyvíjet klidně dva roky.
Psychika hraje větší roli než konfekční velikost
Psycholožka Petra Štěpánková z Národního ústavu duševního zdraví opakovaně upozorňuje, že nespokojenost s tělem po porodu zvyšuje riziko úzkostí i depresivních stavů. Nejde přitom o marnivost. Tělo je součást identity a jeho náhlá proměna může pořádně zamíchat pocitem kontroly nad vlastním životem.
Zlom u mě nastal ve chvíli, kdy jsem přestala tělo brát jako projekt, který je potřeba opravit. Začala jsem ho vnímat jako funkční celek, který zvládl těhotenství, porod i nekonečné noci bez spánku. Tenhle posun potvrzují i data Britské psychologické společnosti, podle nichž má pozitivní vztah k tělu dlouhodobě větší vliv na zdraví než neustálé diety a omezování.
Pomáhá i mluvit o změnách otevřeně. Ne proto, aby si ženy jen stěžovaly, ale aby se normalizovalo to, co je běžné. Jakmile se zkušenosti sdílí bez filtru, tlak na dokonalost začne pomalu slábnout, i když ne hned.
Přijetí není rezignace, ale rozhodnutí
Přijmout tělo po dětech neznamená vzdát se péče o sebe. Znamená to změnit motivaci. Cvičení pak neslouží jako trest, ale jako způsob, jak si udržet sílu a zdraví. Péče o jizvy má vést ke komfortu, ne k jejich úplnému vymazání, což je stejně nereálné.
Dermatologové doporučují spíš jednoduché věci. Pravidelnou hydrataci pokožky, jemnou masáž jizvy po jejím zhojení a ochranu před sluncem. Tyhle kroky mají skutečný efekt na citlivost i vzhled kůže. Zázraky ale neslibují, a právě to mi na tom přijde fér.
Po letech jsem pochopila, že stud byl jen zbytečná přidaná zátěž. Jizvy a strie nejsou selháním, ale záznamem událostí, které měnily život. Kdybych dnes měla poradit jiné ženě, neřeknu jí, jak se co nejrychleji vrátit zpátky. Spíš jak jít dál s tělem, které má svou historii a pořád dobře slouží, i když není dokonalé.
Zdroje: who.int, cgps.cz, journals.lww.com, bps.org.uk
