Zkuste si dneska neustlat postel. Psychologové vysvětlují, proč je občasný nepořádek lékem na duši

Ustlaná postel jako důkaz disciplíny a správného startu do dne? Možná ano. Jenže psychologové čím dál častěji říkají, že občas to může být i naopak. Neustlaná peřina totiž nemusí znamenat lenost, ale spíš malé gesto svobody.

Ráno děláme spoustu věcí automaticky. Usteleme, uklidíme hrnek, zkontrolujeme telefon. Podle Americké psychologické asociace právě tyto drobné návyky posilují pocit, že máme život pod kontrolou. A pocit kontroly bývá příjemný. Problém je, že když se z něj stane povinnost, začne nás vyčerpávat.

Nejde o oslavu chaosu ani o to žít v nepořádku. Spíš o to, vědomě porušit malé pravidlo, které jsme si sami nastavili. Terapeuti, kteří pracují s lidmi ve středním věku, mluví o rostoucím vyčerpání z toho, že „všechno musí být tip ťop“. Domov pak není útočiště, ale další místo kde se podává výkon.

Malý nepořádek jako ventil tlaku

Odborníci zabývající se perfekcionismem upozorňují, že přehnaná potřeba pořádku často souvisí s úzkostí. Studie v časopise Personality and Individual Differences ukázala, že takzvaný maladaptivní perfekcionismus – tedy ten nezdravý a svazující – zvyšuje riziko stresu i vyhoření.

Když si dovolíte nechat postel rozestlanou, může to být drobný signál pro vás samotné: nic hrozného se nestane. Svět se nezboří, den poběží dál. Terapeuti tomu někdy říkají trénink psychické flexibility, tedy schopnosti reagovat pružně a nepanikařit při malé odchylce od plánu.

Psychická flexibilita znamená, že se umíme přizpůsobit situaci, i když není ideální. A to se hodí víc, než dokonale napnuté prostěradlo.

Proč nás dokonalý pořádek někdy vyčerpává

Je pravda, že prostředí má na naši náladu vliv. Výzkum z Princeton University například naznačil, že vizuální chaos může zhoršovat soustředění. Jenže mezi dlouhodobým nepořádkem a jedním neustlaným lůžkem je rozdíl. A docela podstatný.

Lidé mezi třicítkou a padesátkou často jedou na několik kolejí najednou – práce, děti, domácnost, někdy péče o rodiče. Chronický stres v tomto období není výjimkou. Světová zdravotnická organizace dlouhodobě upozorňuje, že stres patří mezi významné faktory rozvoje úzkostných potíží. A tlak mít doma všechno jako z katalogu tomu může nenápadně přilévat olej do ohně.

Psychoterapeuti proto pracují s takzvanými behaviorálními experimenty. Člověk zkusí malé porušení svého pravidla a sleduje, co to udělá. Třeba si ráno neustele postel. Večer se zastaví a řekne si: Opravdu mi to zkazilo den? Často zjistí, že vlastně ne.

Kreativita a tolerance k nedokonalosti

Studie publikovaná v Psychological Science dokonce naznačila, že méně formální, lehce neuspořádané prostředí může podpořit kreativitu. Mírný nepořádek občas naruší stereotyp a donutí mozek přemýšlet jinak. Neznamená to rezignovat na úklid, spíš si dovolit vybočit z řady.

Pro řadu lidí je ustlaná postel symbolem kontroly. Jakmile se z toho ale stane povinnost, která vyvolává napětí, efekt se obrací. Psychologové mluví o toleranci k nedokonalosti – schopnosti přijmout, že ne všechno musí být stoprocentní. A že to je v pořádku.

Jak to zkusit v běžném dni

Chcete si to ověřit? Zkuste postupovat schválně a vědomě. Nejde o to přestat uklízet, ale zjistit, jak reagujete. Ustýláte proto, že chcete, nebo proto že máte pocit, že musíte?

• Vyberte si den, kdy postel záměrně necháte tak, jak je.
• Během dne si všímejte, jestli vás to znervózňuje.
• Večer si upřímně odpovězte, zda to mělo skutečný dopad na vaši náladu.

Mnoho lidí dojde k tomu, že napětí nevytváří samotná rozestlaná peřina, ale myšlenka, že „by to mělo být jinak“. A to je důležitý moment. Domov by měl být místem odpočinku, ne další směnou.

Jedna neustlaná postel svět nezachrání ani nezničí. Může vám ale připomenout, že dokonalost není povinná výbava každého dne. A někdy stačí málo, fakt málo, aby se člověku trochu ulevilo.

Zdroje: apa.org, who.int, princeton.edu, psychologicalscience.org