Kdo má doma staré pohlednice z výletů, možná sedí na pokladu. Sběratelé berou hlavně tyhle motivy
Hromádky starých pohlednic z dovolených většinou leží zapomenuté někde na půdě. Jenže právě mezi nimi se občas objeví kus, za který jsou dnes sběratelé ochotni dát i několik tisíc korun. Rozhoduje stáří, motiv, stav, ale taky to, kolik exemplářů se vůbec dochovalo.
Zájem o historické pohlednice se v poslední době zvedl. Na aukcích i menších sběratelských burzách je vidět, že nejvíc táhnou karty z přelomu 19. a 20. století. Tehdy byla pohlednice fenomén, posílalo se skoro všechno a tiskárny jely naplno. Dnes už ale nestačí, že je karta stará. Musí být i zachovalá a ideálně něčím výjimečná.
Podle dat z Aukra se běžné kusy z období první republiky prodávají spíš za desítky nebo stovky korun. Jenže existují i výjimky. Tam už se bavíme o tisících. Často rozhodne detail – konkrétní obec, méně známý region nebo neobvyklý pohled na náměstí, které dnes vypadá úplně jinak.
Nejcennější bývají místopisné pohlednice
Sběratelé jim říkají místopisné. Zachycují konkrétní města, vesnice, ulice či budovy. A právě tyhle karty mají dlouhodobě největší potenciál. Když se obec mezitím proměnila k nepoznání, nebo některý dům dávno zmizel, cena roste.
Hodně žádané jsou kusy z doby Rakouska‑Uherska a z prvních let Československa. Dochovalo se jich méně v pěkném stavu a navíc ukazují svět, který už neexistuje. Někdo sbírá jen rodný kraj, jiný pátrá po konkrétní ulici, kde vyrůstal – i tohle hraje roli.

Vyšší částky se objevují i u karet s malým nákladem nebo od drobných, dnes už zaniklých vydavatelů. Pokud na zadní straně najdete jméno tiskárny, která dávno nefunguje, zbystřete. Takové drobnosti umí s cenou zahýbat víc, než by se čekalo.
Táhnou i unikátní motivy a historické momenty
Kromě místopisu fungují také tematické série. Vojenské motivy, lázeňská města, železnice, poutě a slavnosti. Zvláštní místo mají pohlednice vydané k významným událostem – třeba při vzniku samostatného Československa v roce 1918. Ty se na trhu objevují, ale pěkné kusy rychle mizí.
Samostatnou kapitolou jsou kolorované pohlednice. Původně černobílý snímek někdo ručně vybarvil, takže každý exemplář je vlastně originál. Když barvy drží a papír není polámaný nebo flekatý, cena může vyskočit i několikanásobně.
Stav je vůbec zásadní. Natržený roh, ohyb uprostřed nebo vyšisované barvy – to všechno hodnotu sráží. Naopak původní poštovní razítko ji někdy zvýší, hlavně pokud pochází z obce, která už dnes ani neexistuje. Není to pravidlo, ale stává se to.
A pak jsou tu chyby v tisku. Špatně napsaný název města, převrácený obraz nebo posunutý tisk. Co by dřív znamenalo zmetek, je dnes pro sběratele malá rarita. Podobně jako chybotisky u známek.

Jak poznat, že máte doma cennější kus
Než se rozhodnete pohlednice prodat, projděte je pomalu a bez spěchu. Zaměřte se hlavně na období před rokem 1945, menší obce a méně obvyklé motivy. Pomůže porovnání s už prodanými aukcemi – ne jen s těmi, kde je cena přestřelená a nikdo nekoupil.
Postup může být docela prostý:
- zkontrolujte rok vydání a jméno vydavatele, někdy je drobným písmem
- podívejte se na stav papíru, rohy a barvy
- srovnejte stejný nebo podobný motiv na aukčních portálech
- pokud si nejste jistí, ozvěte se sběrateli či aukčnímu domu
Některé regionální karty se dnes prodají za několik tisíc korun, výjimečně i víc. Největší cenu mívají celé série nebo kusy s dohledatelným původem. A když pocházejí z pozůstalosti po známé osobnosti, může jejich hodnota ještě vyrůst, i když to není automatické.
Staré pohlednice nejsou jen hezká vzpomínka na dovolenou. Jsou to malé obrazy své doby, taková tichá kronika. A právě tahle dokumentární hodnota z nich někdy dělá sběratelský poklad. Než je bez rozmyslu vyhodíte, radši je ještě jednou vezměte do ruky. Možná držíte něco, o co se jednou povede menší boj.
Zdroje: aukro.cz, sberatel.info, postaonline.cz, narodnimuzeum.cz

