Češi ruší stavební spoření. Zjistili, co s jejich penězi banka ve skutečnosti dělá
Zájem o stavební spoření během posledních dvou let citelně ochladl a tisíce klientů své smlouvy vypovídají ještě před uplynutím šestileté lhůty. Nejde přitom jen o omezenou státní podporu. Stále víc lidí si začalo zjišťovat, kam jejich peníze skutečně putují a jestli jim to dává smysl.
Čísla Ministerstva financí ukazují, že v roce 2024 se počet nových smluv meziročně propadl o desítky procent. Stát navíc snížil maximální příspěvek na polovinu. Produkt, který byl roky brán téměř jako jistota pro každou rodinu, tak přišel o část své pověsti. Lidé dnes víc počítají, porovnávají sazby a řeší, co s jejich úsporami udělá inflace – a jestli jim vůbec něco vydělají.
Základní otázka je vlastně prostá: co se děje s penězi, které klient do stavební spořitelny posílá?
Jak stavební spořitelny nakládají s vklady klientů
Model stavebního spoření stojí na principu společného fondu. Klienti spoří, vytváří se balík prostředků a z něj se následně financují úvěry na bydlení pro jiné účastníky systému. Nejde tedy o běžný spořicí účet, kde banka může peníze využít téměř jakkoli. Zákon jasně říká, že prostředky mají směřovat hlavně na bytové potřeby.
Když je o úvěry menší zájem, peníze nezůstávají jen tak ležet. Spořitelny je ukládají do bezpečných nástrojů – typicky do státních dluhopisů, případně na mezibankovní trh. Je to konzervativní přístup, který má chránit stabilitu systému. Na druhou stranu, bezpečí ještě neznamená vysoký výnos, a to je dnes pro řadu střadatelů podstatné.
Česká národní banka dlouhodobě řadí stavební spořitelny mezi stabilní části finančního trhu. Jenže stabilita sama o sobě účty nezvedne. A právě to začíná být problém.
Proč výnos přestává stačit
U starších smluv se úrok často drží kolem jednoho procenta ročně. Novější nabídky jsou o něco štědřejší, ale i tak zůstávají hluboko pod tempem růstu cen z posledních let. Český statistický úřad připomíná, že v roce 2022 průměrná inflace přesáhla patnáct procent. V takové situaci reálná hodnota úspor mizí rychleji, než si mnozí připouští.
Státní podpora dnes dosahuje maximálně tisíc korun ročně. Pokud rodina ukládá dvacet tisíc korun za rok, vychází to na zhodnocení zhruba pět procent před započtením inflace a daně z úroků. Jakmile ale ceny rostou rychleji, efekt je opačný – úspory sice nominálně přibývají, jenže jejich kupní síla klesá.
Je také dobré vědět, že spořitelny poskytují úvěry s vyšší sazbou, než jakou připisují na vkladech. Rozdíl tvoří jejich marži. Není na tom nic neobvyklého, takhle funguje bankovní byznys obecně. Některým klientům to ale začalo vadit ve chvíli, kdy sami vidí, že jejich zhodnocení sotva pokrývá základní růst cen.
Kdo odchází a kdo zůstává
Podle poradenských firem ruší smlouvy hlavně lidé mezi třiceti a padesáti lety. Často jde o domácnosti, které detailně řeší rodinný rozpočet a hledají výhodnější alternativy. Peníze pak přesouvají na spořicí účty s vyšší sazbou, do podílových fondů nebo i do nemovitostí. Konzervativnější klienti naopak zůstávají – oceňují zákonnou ochranu vkladů i předem dané podmínky, které se během spoření nemění.
Má ještě stavební spoření smysl
Záleží, čeho chce člověk dosáhnout. Pokud plánuje čerpat úvěr na rekonstrukci a splní podmínky přidělení, může být stavební spoření pořád zajímavé. Úvěry mívají pevnou sazbu po celou dobu splácení, což přináší určitou jistotu v době, kdy tržní sazby kolísají. Pro samotné spoření bez úvěru už ale produkt tak přesvědčivý není.
Analytici doporučují jednoduchý postup: spočítat si čistý výnos po šesti letech, odečíst inflaci a porovnat výsledek s jinými konzervativními možnostmi. Není to složité, jen je potřeba počítat pečlivě. Pokud vyjde stavební spoření hůř, pak dává smysl poohlédnout se jinde.
To, že spořitelny část prostředků investují do státních dluhopisů nebo je půjčují dalším klientům, není žádné překvapení. Spíš se změnilo chování střadatelů. Více se ptají, víc čtou podmínky a méně spoléhají na to, že „to tak prostě bylo vždycky“. A možná právě to je hlavní důvod, proč dnes smlouvy končí častěji než dřív.
Zdroje: mfcr.cz, cnb.cz, czso.cz, asociace-sps.cz
