Nejhorší sáčková rýže ze supermarketu. Vypadá prakticky, ale po uvaření jíte směs plnou mikroplastů
Sáčková rýže působí jako jednoduché řešení – hodíte ji do hrnce a nemusíte hlídat, jestli se nerozvaří. Jenže spolu s pohodlím si můžete na talíř přidat i něco navíc. Třeba mikroskopické částečky plastu, o kterých při nákupu vůbec nepřemýšlíme.
Rýže se v tomto případě vaří přímo v plastovém sáčku. Ten bývá z polypropylenu nebo nylonu. Materiály určené pro styk s potravinami, to ano. Jenže při teplotách blížících se varu vody se jejich povrch může postupně narušovat a uvolňovat drobné částice.
Mikroplasty jsou úlomky plastů menší než pět milimetrů. Okem je neuvidíte, přesto se podle řady výzkumů objevují skoro všude – ve vodě, v půdě, dokonce i v běžných potravinách. Studie zveřejněná v časopise Environmental Science and Technology upozornila, že při zahřívání plastových obalů se do jídla mohou uvolnit tisíce až miliony mikročástic. Záleží na typu plastu i délce ohřevu. A sáček s rýží zůstává ve vroucí vodě klidně deset minut, někdy i déle.
Co se děje s plastem ve vroucí vodě
Výrobci zdůrazňují, že obaly splňují normy pro styk s potravinami. To je pravda. Jenže limity se většinou zaměřují na chemické látky, které by se mohly z plastu uvolnit, nikoli na samotné pevné mikročástice. A právě ty jsou dnes předmětem debat.
Evropský úřad pro bezpečnost potravin připouští, že výzkum mikroplastů zatím není uzavřený a chybí dostatek dat pro jasné stanovení bezpečné hranice. Při teplotě kolem 100 °C se struktura plastu pomalu mění. Drží tvar, nerozpadne se před očima, ale na povrchu vznikají drobné trhliny. A z těch se mohou částice uvolňovat do vody, kde pak ulpí na rýži. Není to vidět, ale to neznamená že se to neděje.
Kolik mikroplastů skutečně sníme
Světová zdravotnická organizace už dříve upozornila, že mikroplasty byly nalezeny v pitné vodě i v mořských plodech. Co přesně to znamená pro lidské zdraví, se stále zkoumá. Některé experimenty naznačují, že velmi malé částice mohou pronikat do tkání a vyvolat zánětlivou reakci – tedy stav, kdy imunitní systém reaguje podrážděním a otokem.
Australská studie z University of Newcastle odhadla, že člověk může týdně přijmout množství plastu odpovídající váze jedné platební karty. Jde o součet z různých zdrojů, nejen z rýže. Přesto je dobré si uvědomit, že vaření potraviny přímo v plastu představuje další zbytečný příspěvek do tohoto součtu.
Rozdíl mezi klasickou sypanou rýží a sáčkovou variantou je především technologický. Nutričně se od sebe téměř neliší. Sáček přináší hlavně pohodlí a rychlejší manipulaci. Na druhou stranu znamená větší kontakt s plastem a víc odpadu, který po vaření stejně skončí v koši.
Ne všechny sáčky jsou stejné
Spotřebitelské testy v zahraničí ukazují, že množství uvolněných částic se může lišit podle typu materiálu i kvality výroby. Tenčí nebo levnější obaly mohou degradovat rychleji. Pro běžného zákazníka je ale téměř nemožné poznat rozdíl pouhým pohledem v regálu.
Jak riziko snížit v běžné kuchyni
Nejjednodušší cesta je vrátit se ke klasice. Odměřit rýži, propláchnout ji a uvařit v hrnci pod pokličkou. Není to složité, jen jsme si trochu odvykli. Moderní rýžovary navíc pohlídají vodu i čas a výsledek bývá spolehlivý.
Pokud sáčkovou rýži přesto kupujete, vybírejte nepoškozené balení a držte se doporučené doby varu. Každá minuta navíc znamená delší působení vysoké teploty na plast. Není to dramatický rozdíl, ale v součtu může hrát roli.
Mikroplastům se dnes úplně vyhnout nedá. Jsou prakticky všude kolem nás. Máme ale možnost omezit zdroje, které sami ovlivníme. Sáčková rýže je jedním z nich – a pár minut navíc u sporáku za to asi stojí, i když se nám někdy nechce.
Zdroje: who.int, efsa.europa.eu, sciencedirect.com, newcastle.edu.au
