Nejhorší šunka ze supermarketu. Na obalu slibuje 95 % masa, ale realita v laboratoři ukázala něco jiného

Na obalu výrazné číslo 95 % masa. V chladicím boxu působí jako jistota kvality. Jenže nezávislý laboratorní rozbor ukázal, že deklarace a skutečné složení se mohou lišit víc, než by zákazník čekal.

Spotřebitelské testy dlouhodobě ukazují, že u některých šunek výrobci pracují s hranou legislativy. Do masa přidávají vodu a další látky, které zvyšují hmotnost výrobku. Zákazník pak platí za něco, co na první pohled vypadá jako poctivá šunka, ale ve skutečnosti obsahuje více přidané vody a méně čisté svaloviny.

V posledním srovnání, které provedla spotřebitelská organizace v akreditované laboratoři, propadl výrobek prodávaný v jednom z velkých supermarketů. Na obalu uváděl 95 % masa, laboratorní analýza však odhalila nižší podíl čisté svalové bílkoviny. Právě její množství odborníci sledují, protože nejlépe vypovídá o skutečném obsahu masa.

Co znamená 95 % masa na obalu

Číslo na obalu neznamená automaticky 95 % čisté svaloviny. Podle vyhlášky č. 69/2016 Sb. se do podílu masa započítává i přirozeně přítomná voda v mase. Problém nastává ve chvíli, kdy výrobce přidá další vodu technologicky. Tu sice musí uvést ve složení, ale běžný zákazník si jí často nevšimne.

Laboratoře proto sledují takzvaný obsah čisté svalové bílkoviny. Jde o parametr, který ukazuje, kolik skutečné svaloviny výrobek obsahuje bez započítání přidané vody. Pokud je tato hodnota nízká, znamená to, že šunka je více „naředěná“.

A právě tady testovaný výrobek narazil. V porovnání s ostatními vyšel hůř, než by kdo podle obalu čekal.

Jak výrobci zvyšují hmotnost šunky

V praxi to funguje poměrně jednoduše. Maso se pomocí jemných jehel napíchá směsí vody, soli a různých přísad. Říká se tomu nástřik. Přidaná tekutina se v mase udrží díky stabilizátorům – typicky fosfátům – a výrobek je pak na řezu šťavnatější. A taky těžší.

Fosfáty jsou podle Evropského úřadu pro bezpečnost potravin povolené, pokud se dodrží limity. Nejde tedy primárně o zdravotní problém. Spíš o to, že si kupujete něco, co je z části voda. U levnějších šunek se navíc může projevit i horší vstupní surovina, textura bývá místy až gumová a chuť nevýrazná.

Test upozornil i na sůl. Některé výrobky se pohybují okolo dvou gramů soli na 100 gramů šunky, což není málo. Světová zdravotnická organizace doporučuje zůstat zhruba na pěti gramech denně. Stačí dvě větší housky se šunkou a limit je skoro vyčerpaný – ani si toho člověk nevšimne.

Jak poznat kvalitní šunku

Při nákupu se neřiďte jen velkým číslem na přední straně obalu. Důležitější je složení. Kratší seznam bývá zpravidla lepší, i když to samozřejmě neplatí stoprocentně. Ideální varianta obsahuje vepřové maso, sůl a případně koření. Jakmile přibývají stabilizátory, zahušťovadla a další přídatné látky, je dobré zbystřit.

Roli hraje také kategorie. Šunka nejvyšší jakosti musí mít podle české legislativy minimálně 16 % čisté svalové bílkoviny a nesmí obsahovat oddělené maso. Tenhle údaj je často podstatnější než marketingové „95 %“ vytištěné přes půl obalu, i když to tak na první pohled nevypadá.

Nejhůře hodnocený výrobek sice splnil zákonné minimum, to ano. Jenže ve srovnání s konkurencí vycházel poměr cena versus kvalita slabší. A právě to většinu lidí zajímá nejvíc. Někdy stačí připlatit pár korun, rozdíl v chuti i v podílu skutečného masa pak poznáte docela rychle.

Zdroje: dtest.cz, szpi.gov.cz, efsa.europa.eu, potravinynapranyri.cz

document.addEventListener(„DOMContentLoaded“,function(){
const e=document.querySelector(‚img[fifu-featured=“1″]‘);
if(!e)return;
const t=e.closest(„figure“)||e.parentElement;
if(t.querySelector(„figcaption“))return;
const i=document.createElement(„figcaption“);
i.textContent=“Zdroj: Pexels.com“;
i.style.fontSize=“12px“;
i.style.color=“#000″;
i.style.textAlign=“center“;
i.style.position=“relative“;
i.style.top=“0px“;
t.appendChild(i);
});