Nemám ráda vlastní matku! Bojím se, že budu stejná

„Snažila se, snažila se, snažila…a stejně nebyla dost dobrá.“ Zaklínadlo dcer toxických matek. Hodné holky, které se honí za uznáním. Jejich matky je už ocejchovaly v dětství. „Nejsou důležité tvé potřeby, ani to, jaká jsi.“ Dcery jednou dospějí a dělají vše pro to, aby nebyly stejné, jako jejich matka.

Toxická matka neumí mít ráda jen tak

Pečující a empatická láska matky je v dětství klíčovým prvkem. Toxické matky to nedostaly od svých matek a dále předávají zdeformované dědictví lásky z generace na generaci. Matka může dát dcerám jen to, co sama poznala a zažila. Přestože jsou děti takových matek obvykle materiálně zabezpečená, citová výživa chybí.

Narcistická matka vidí svoji dceru jako rozšíření vlastní identity, ne jako jedinečnou osobnost. Chce, aby dcera byla podle jejích představ, potřeby a osobnost dcery jsou ignorovány. Pro toxické matky je důležitější, jak dcera vypadá, co dělá, a jaký je její výkon než to, jak se opravdu cítí. Chybí opravdové spojení a propojení ve vztahu matka-dcera, žádná podpora ani empatie. A dcera má pocit, že si lásku a pozornost musí zasloužit, místo toho, aby se jednalo o něco bezpodmínečného.

Nemít ráda vlastní matku je ve společnosti tabu

V naší kultuře se mateřství idealizuje a pro dcery takových matek je těžké čelit své minulosti. Hodné holky se učí, že mají negativní pocity potlačovat či je alespoň bagatelizují. „…pořád je to moje máma“ je myšlenka, která se objevuje v hlavě, jako by negativní pocity vůči rodiči bylo tabu a něco nepřijatelného. Ale nemít ráda vlastní matku je v pořádku, není to povinnost nikoho, milovat rodiče. Je to jen tlak společnosti, jak by věci měly být.

Nechci být jako moje matka

Jste teď sama v roli matky? Možná přichází občas strach, že na tuhle nejste dostatečně dobrá. Bojíte se, že nemáte žádný pozitivní vzor, ze kterého byste mohla čerpat a budete opakovat toxické mechanismy.

Když chceme něco změnit, uvažujeme černobíle a pak se stane, že se „s vaničkou vylije i dítě“. Není nutné a priori odmítat vše, co dělala vaše matka. Například pokud vás ignorovala a nebyla na vás napojená, tak své dítě můžete chybně zahltit přehnanou péčí. Nebo opačně, pokud vás matka dusila, budete dávat dítěti naprostou svobodu bez jakýchkoliv hranic. A v dospělosti z něj vyroste člověk bez pevné identity a integrity.

Ideální je zlatá střední cesta pomocí využití empatie. „Nikdo a nic nedokáže, že se cítíte tak skutečně slyšená a chápaná jako člověk, která s vámi v čase potřeby soucítí“, uvádí v knize Budu vůbec někdy dost dobrá? Karyl McBride. K empatii patří vedení a pochopení. Najít střední cestu znamená, že nejste čistě zaujata sama sebou, ale nevzdáváte se svého já na úkor druhých.

Toxická matka

• Vzbuzuje ve vás pocit, že si lásku a pozornost musíte zasloužit. Nikdy se to však nedaří.
• To, co cítíte uvnitř pro ni není důležité. Důležitější pro ni je, jak se co jeví navenek.
• Není možné zdravě vyjádřit vlastní potřeby, matka vás „nevnímá a nevidí“. Není na vás napojená. Její představy a potřeby jsou tím hlavním.
• Neví si rady s vlastními pocity. Narcistické osoby se nerady zaobírají pocity včetně těch vlastních.
• Narcistická matka je kritická
• Nedovolí vám citovou separaci. Ani v dospělosti vám nedovolí, abyste se stala osobou od ní odlišnou a odlišenou.
• Narcistické matky žijí dva životy. Navenek jsou milé a pozorné, když masku doma sundají, jsou toxické.
• Manipuluje s ostatními lidmi, aby obrátila pozornost na sebe.
• Je zaměřená na výkon, očekává od vás maximum.
• Chybí jim empatie
• Jsou ignorující vůči potřebám a pocitům dcer nebo naopak pohlcují každý aspekt jejich života a rozhodují, co mají nosit, říkat, co si myslet, jak se chovat.

Konec generačního prokletí

Jizvy, které si neseme z dětství nikdy zcela nezmizí. Ale mohou se více zhojit tak, abychom netrpěly a nepředávaly to dál dětem. Tím, kým jsme, je sice výsledek minulosti, ale není to konečně definováno. Každá lidská duše má potenciál na další vývoj.

Prvním krokem k uzdravení je přijmout fakt, že vaše matka byla toxická nebo vykazovala nějaké črty. Nemějte strach si připustit, že vaše matka selhala, možná, že dělala, co bylo v jejích silách, ale výsledek je, jaký je.

V další etapě přichází zaměření na pocity. Asi jste se naučila být dobrá v popírání pocitů a potřeb, protože v dětství se o ně nikdo nezajímal nebo hůř, bránili vám je projevit jako ukázku slabosti. Emocím se nepřikládala žádná hodnota. Cítit strach, bolest i vztek je v pořádku a je to důležité. Možná si můžete dovolit začít truchlit „nad matkou, kterou jste nikdy neměla“. Tím pomůžete v další fázi najít své autentické já a psychicky se separovat od své matky.

Zdroj: K. Mc Bride: Budu vůbec někdy dost dobrá?, L. Jandová, D. Kaplanová: Temné matky a jejich dcery – redakční zpracování