Používáte jedlou sodu na úklid? U těchto běžných povrchů nadělá víc škody než užitku

Jedlá soda je stálice domácího úklidu. Sype se do trouby, míchá se s vodou na pastu a zachraňuje i zapáchající koberec. Jenže ne všechno snese její zásaditou a lehce abrazivní povahu.

Hydrogenuhličitan sodný, tedy obyčejná jedlá soda, funguje jako jemné brusivo. Při drhnutí skutečně pomáhá odstranit připáleniny nebo mastné usazeniny. Právě to z ní dělá oblíbený „zázrak z kuchyně“. Jenže co je výhoda u plechu na pečení, může být problém jinde.

Má pH zhruba mezi 8 a 9, takže vytváří zásadité prostředí. To dobře neutralizuje pachy a rozpouští některé nečistoty, ale u citlivějších materiálů může vyvolat reakci, která se projeví až časem. Někdy vzniknou i mikroskopické škrábance – nejsou hned vidět, ale povrch postupně ztratí lesk.

Přírodní kámen ztrácí lesk i ochranu

Opatrní by měli být hlavně majitelé mramorových nebo žulových desek. Kámen působí bytelně, přesto je porézní a většinou chráněný impregnací. A právě tu může soda při opakovaném čištění narušit.

Mramor obsahuje uhličitan vápenatý. Ten reaguje nejen s kyselinami, ale i se zásadami. Povrch pak zmatní, jakoby vybledne a už se neleskne tak jako dřív. Náprava znamená přebroušení a nové přeleštění, což není zrovna levná záležitost.

Dřevěné podlahy a nábytek mohou zesvětlat

Dřevo potřebuje spíš jemnost než sílu. Lak, vosk nebo olej na povrchu chrání materiál před vlhkostí i skvrnami. Když na něj ale nanesete pastu ze sody a vody a začnete drhnout, ochranná vrstva tím může utrpět.

Na tmavém nábytku se pak objeví světlejší mapy nebo matná místa, někdy hned. Povrch už nepůsobí jednolitě. Odborníci většinou radí používat čističe s neutrálním pH, které jsou k laku šetrnější a nenaruší jeho strukturu.

Sklokeramické a indukční desky

Sklokeramika sice vypadá odolně, ale její vrchní vrstva je citlivá na drobné rýhy. Jemný prášek při silnějším tlaku dokáže vytvořit mikroškrábance. Nejsou hned patrné, jenže časem se v nich drží špína a povrch už není tak hladký.

Výrobci spotřebičů proto doporučují speciální čisticí přípravky určené přímo na tento typ desek. Neškrábou a navíc vytvářejí ochranný film. Soda nic takového neumí, a to je rozdíl.

Hliník a některé kovy tmavnou

Zásadité prostředí může reagovat i s hliníkem. Pokud s ním vyčistíte ráfky, lišty nebo třeba starší kuchyňské náčiní, může se objevit zašednutí či tmavé fleky. Jde o oxidaci kovu, která změní vzhled povrchu.

Citlivější bývá i leštěná nerezová ocel. Místo rovnoměrného lesku zůstane povrch jakoby mapovitý. U kovů obecně platí, že čím hrubší mechanické čištění, tím kratší životnost – i když se to na první pohled nezdá.

Kdy dává jedlá soda smysl

To ale neznamená, že by měla z domácnosti zmizet. Skvěle funguje v odpadu, kde pomáhá neutralizovat pachy, nebo při čištění silně znečištěné trouby. Hodí se i na plastové dózy, které nasákly vůní jídla.

Než ji použijete na nový nebo dražší povrch, zkuste nejdřív malé, nenápadné místo. Sledujte, jestli se nezmění barva či lesk. Vyplatí se také podívat do doporučení výrobce – univerzální návod totiž neexistuje a u jedlé sody to platí možná víc, než si myslíme.

Zdroje: consumerreports.org, goodhousekeeping.com, thespruce.com, jce.divched.org

document.addEventListener(„DOMContentLoaded“,function(){const e=document.querySelector(‚img[fifu-featured=“1″]‘);if(!e)return;const t=e.closest(„figure“)||e.parentElement;if(t.querySelector(„figcaption“))return;const i=document.createElement(„figcaption“);i.textContent=“Zdroj: Pexels.com“,i.style.fontSize=“12px“,i.style.color=“#000″,i.style.textAlign=“center“,i.style.position=“relative“,i.style.top=“0px“,t.appendChild(i)});