Kolik musíte mít na účtu, abyste se v roce 2026 považovali za bohaté? Čísla vás možná překvapí

Stačí milion na běžném účtu a jste bohatí? Nebo je realita roku 2026 úplně jinde? Debata o tom, kdo je vlastně „za vodou“, se v Česku mění rychleji než ceny nemovitostí. A čísla napovídají, že hranice je posunutá výš, než si řada lidí myslí.

Česká národní banka dlouhodobě sleduje finanční majetek domácností. V součtu jde o biliony korun uložené na účtech, ve fondech, akciích nebo třeba penzijních produktech. Jenže průměrné hodnoty zkreslují – pár velmi bohatých domácností je vytáhne nahoru. Mnohem střízlivější obrázek dává medián, tedy částka, kterou má polovina lidí nad a polovina pod sebou.

Podle mezinárodního srovnání UBS Global Wealth Report se mediánový majetek na jednoho dospělého Čecha v posledních letech pohyboval přibližně mezi 25 a 35 tisíci dolarů. V přepočtu zhruba 600 až 800 tisíc korun čistého jmění. To je realita „středu“, nikoli titulky o miliardářích.

Milion nestačí. Rozhoduje celé čisté jmění

Bohatství není jen zůstatek na účtu, i když právě ten lidé sledují nejčastěji. Ekonomové mluví o čistém jmění – tedy o tom, co vám zůstane, když od všech aktiv odečtete dluhy. Počítá se byt, dům, investice, podnikání, úspory. A proti tomu hypotéky, úvěry či jiné závazky.

Příklad je jednoduchý: byt za 6 milionů korun a hypotéka ve výši 3 miliony. Čisté jmění? Tři miliony. Přidáte-li rezervu a investice, dostanete se na částku, která vypovídá o finanční stabilitě víc než samotná hotovost. A někdy i víc, než by člověk čekal.

Statistiky Českého statistického úřadu naznačují, že většina domácností drží rezervu spíš v řádu několika měsíčních příjmů, nic závratného. Více než milion korun v likvidní podobě má jen menší podíl lidí. Pokud někdo spravuje například 5 milionů korun finančního majetku bez započítání nemovitosti, už se pohybuje výrazně nad průměrem — i když si to třeba neuvědomuje.

Kde začíná horních deset procent

Často se sleduje hranice horní desetiny nejmajetnějších. Podle údajů UBS se do této skupiny v českém prostředí dostávají lidé s majetkem v řádu několika milionů dolarů, ovšem včetně hodnoty nemovitostí a podnikatelských podílů. V přepočtu na české poměry to znamená čisté jmění zhruba nad 10 až 15 milionů korun.

Jenže rok 2026 je jiný než rok 2020. Inflace posledních let ubrala penězům na síle a částky, které tehdy působily výjimečně, dnes vyznívají obyčejněji. Chce-li se někdo cítit opravdu bezpečně mezi majetnější desetinou, musí spíš počítat s částkou kolem 20 milionů korun čistého jmění, obzvlášť ve velkých městech.

Velkou roli hraje region. V Praze má i běžný byt hodnotu, která majitele papírově katapultuje mezi milionáře. V menších městech je situace odlišná, někdy diametrálně. Příjem přitom může zůstat úplně průměrný.

Bohatství není jen číslo na výpisu

Pocit, že jste bohatí, je překvapivě relativní věc. OECD opakovaně upozorňuje, že lidé své postavení posuzují hlavně podle okolí. Deset milionů korun může znamenat komfort a klid, nebo naopak pocit průměru — záleží kde a mezi kým žijete.

Pro generaci mezi 30 a 50 lety ale dává větší smysl jiné měřítko. Finanční poradci doporučují rezervu alespoň na šest měsíců výdajů a systematické investice na stáří. Orientační pravidlo říká, že ve čtyřiceti letech by majetek mohl odpovídat zhruba desetinásobku ročního příjmu. U někoho to bude 8 milionů, u jiného 12 — záleží na profesi i tempu spoření.

Takže odpověď? Milion korun na účtu z vás v roce 2026 boháče neudělá. Skutečná hranice se posunula do desítek milionů čistého jmění. A ještě důležitější než samotná suma je struktura majetku, zadlužení a schopnost vytvářet další příjem. Bez toho zůstane i vysoké číslo jen hezkým údajem na výpisu z banky.

Zdroje: cnb.cz, czso.cz, ubs.com, oecd.org

document.addEventListener(„DOMContentLoaded“,function(){
const e=document.querySelector(‚img[fifu-featured=“1″]‘);
if(!e)return;
const t=e.closest(„figure“)||e.parentElement;
if(t.querySelector(„figcaption“))return;
const i=document.createElement(„figcaption“);
i.textContent=“Zdroj: Pexels.com“;
i.style.fontSize=“12px“;
i.style.color=“#000″;
i.style.textAlign=“center“;
i.style.position=“relative“;
i.style.top=“0px“;
t.appendChild(i);
});