Jak poznat pravý med od pančovaného cukrem. Stačí vám k tomu obyčejná sklenice vody a 10 sekund času

Na první pohled vypadají všechny medy podobně, ale rozdíly mohou být zásadní. Na trhu se objevují výrobky ředěné cukernými sirupy, které se tváří jako poctivý včelí produkt. Existuje přitom jednoduchý test, který zvládnete doma během několika vteřin a bez speciálního vybavení.

Stačí sklenice vody a lžička medu. Právě tento rychlý pokus dokáže odhalit víc, než byste čekali. Nejde o žádnou babskou radu bez opory. Vlastnosti pravého medu totiž vycházejí z jeho chemického složení, které je jiné než u levných náhražek.

Češi patří mezi velké milovníky medu, ročně ho spotřebují přes 0,8 kilogramu na osobu. S rostoucí poptávkou ale roste i riziko falšování. Potravinářská inspekce opakovaně upozorňuje, že část dovážených medů neodpovídá deklarovanému složení.

Jednoduchý test ve sklenici vody

Princip je prostý. Do sklenice studené vody vložte lžičku medu a sledujte, co se stane. Pravý med se nerozpustí okamžitě. Klesne ke dnu a začne se pomalu rozpouštět v souvislém proudu. Naopak pančovaný med se začne ve vodě rozpadat téměř hned a vytvoří zakalený oblak.

Důvod je čistě fyzikální. Pravý med obsahuje vysoký podíl přírodních cukrů, především glukózy a fruktózy, a minimum vody. Díky tomu má vyšší hustotu a drží pohromadě. Naopak přidané sirupy obsahují více vody a jejich struktura je řidší.

Na co se zaměřit při nákupu

Při výběru medu koukejte hlavně na původ a označení, to napoví docela dost. Směsi ze zemí mimo EU bývají častěji kontrolované, neznamená to nutně problém, ale opatrnost je na místě.

Důležitá bývá i konzistence. Krystalizace, tedy tuhnutí medu, je naprosto běžná věc a vlastně i dobré znamení. Pokud zůstává podezřele dlouho tekutý, něco tam nemusí sedět, i když to není pravidlo. Někdy jde jen o konkrétní druh, ale jindy ne.

Barva moc neřekne. Jeden med je světlý, jiný tmavý a oba můžou být v pořádku. Záleží odkud včely sbíraly nektar, tohle je dost proměnlivé.

Proč se med falšuje

Je za tím hlavně cena. Skutečný med je závislý na přírodě, počasí i práci včel, a to není vždy ideální. Když se přidají levnější sirupy třeba z kukuřice nebo rýže, výrobek vyjde levněji, což je pro některé lákavé.

Potíž je v tom, že složení těch sirupů se medu docela podobá, takže rozdíl chutí člověk často ani nepozná. V laboratoři se to řeší třeba přes izotopy uhlíku, které ukážou odkud cukry pochází, ale to si doma fakt neuděláte.

Další rychlé způsoby ověření

Kromě testu ve vodě existuje pár drobností, kterých si lze všimnout hned:

• Med by měl z lžičky téct spíš pomalu a táhnout se, ne jen kapat.
• Když ho rozetřete mezi prsty, neměl by působit vyloženě vodově.
• Vůně bývá výraznější, někdy květová jindy lehce lesní, záleží na druhu.

Nic z toho není stoprocentní, spíš taková orientace. Když se ale sejde víc znaků najednou, obrázek si uděláte celkem rychle, i bez laboratorních testů.

Pokud váháte, často se vyplatí vzít med přímo od včelaře. Ta cesta je kratší a prostor pro různé úpravy menší, i když jistotu nemáte nikdy úplně.

Ten jednoduchý pokus se sklenicí vody zabere pár sekund, ale někdy fakt pomůže. V dnešní době si člověk musí hlídat kde co, a tohle je aspoň malá kontrola kterou máte ve vlastních rukách

Zdroje: szpi.gov.cz, efsa.europa.eu, vcelarstvi.cz, beedol.cz