Pes na vás štěká z konkrétního důvodu. Není to agrese, ale varování před tímto nebezpečím
Štěkot nemusí hned znamenat útok. Psi často reagují na podněty, které člověk ani nezaregistruje a jen nás chtějí upozornit, že se něco změnilo. Když se tyhle signály naučíte číst, dá se předejít zbytečnému napětí i konfliktům. Důležité je vnímat souvislosti a řeč těla.
Pes, který štěká na majitele nebo cizího člověka, to nedělá pokaždé ze zloby. Často tím jen říká že mu situace není příjemná, nebo že zachytil něco nezvyklého. Může jít o pach, zvuk, někdy i drobnou změnu prostředí, které si lidé nevšimnou.
Etologie, tedy obor zabývající se chováním zvířat, popisuje štěkot jako docela složitý komunikační nástroj. Pes si tím udržuje odstup od toho co považuje za hrozbu a snaží se vše vyřešit bez přímého střetu. Když tohle varování přehlédneme, situace se může zbytečně vyhrotit.
Co pes skutečně sděluje
Nejčastěji je za štěkotem pocit nejistoty nebo ohrožení. Nemusí jít o reálné nebezpečí, spíš o to jak to vnímá pes. A to se liší podle zkušeností, výchovy i plemene. Pes z klidného prostředí třeba reaguje ve městě citlivěji než jiný.
Vyplatí se sledovat i další signály. Ztuhlé držení těla, zvednutý ocas a upřený pohled většinou značí napětí. Vrtění ocasem taky nemusí znamenat radost, někdy jde spíš o nervozitu, i když to tak na první pohled nevypadá. Teprve kombinace těchto projevů dává smysl.
Neviditelné spouštěče v okolí
Lidé často přehlédnou podněty které pes zachytí okamžitě. Jeho čich je mnohonásobně citlivější než lidský, někdy se uvádí až tisíckrát. Proto může reagovat na pach jiného zvířete, chemii nebo změnu prostředí kterou člověk prostě necítí.
Podobné je to se sluchem. Psi slyší frekvence, které my vůbec nevnímáme. Štěkot tak klidně spustí vzdálená siréna, nebo zvuk elektroniky někde v okolí. V tu chvíli pes neútočí, jen upozorňuje na něco co považuje za rizikové.
Kdy zbystřit a kdy zůstat v klidu
Rozlišit varování od skutečné agrese není zas tak složité, když svého psa znáte. Varovný štěkot bývá kratší, přerušovaný a pes u něj často couvá. Agresivní chování má spíš opačný průběh, stupňuje se a pes se snaží přiblížit.
Reakce člověka hraje velkou roli. Křik nebo trest většinou štěkání ještě zhorší, pes si tím jen potvrdí že se děje něco špatného. Lepší je zůstat v klidu a situaci si rychle vyhodnotit, i když to někdy není úplně snadné.
Jak se zachovat v praxi
V praxi pomáhá pár jednoduchých kroků, i když je potřeba je dodržovat důsledně:
- zastavte se a rozhlédněte co se děje kolem
- nevstupujte psovi do prostoru pokud je napjatý
- mluvte klidně a zkuste nabídnout jinou činnost
Výcvik zaměřený na socializaci a pozitivní posilování dokáže hodně změnit. Pes si postupně zvyká na nové situace a nemá takovou potřebu reagovat štěkotem, i když občas stejně zareaguje.
Štěkot sám o sobě není problém. Je to spíš zpráva, někdy trochu nepříjemná ale důležitá. Kdo ji dokáže pochopit, má v běžném soužití se psem mnohem víc jasno, i když to není vždycky úplně přesné.
Zdroje: akc.org, rspca.org.uk, aspca.org, ceskatelevize.cz
