Klidné rodičovství: Jak se ovládnout, když vás dítě rozčílí?

Proč je tak těžké ovládnout se, když vás dítě rozčílí? Důvodů je mnoho, ale tím hlavním je především akutní vztek a ztráta kontroly. Když na své děti reagujeme emotivně a ztrácíme nad sebou kontrolu, dovolujeme svým dětem, aby určovaly, jak se budeme chovat my a ne naopak.

Rodiče příliš často reagují na své děti bez přemýšlení. Domnívají se, že musí své děti okamžitě dostat pod kontrolu, místo aby se na chvíli zamysleli a řekli sami sobě:… „Počkej, klid, ovládej se – než začneš reagovat.“

Nejlepším způsobem, jak zabránit tomu, abyste se přestali ovládat, je pochopit, co vás rozčiluje a rozpoznat, kdy začínáte ztrácet kontrolu. To je pro rodiče zásadní dovednost. Naštěstí je to dovednost, kterou se rodiče mohou naučit, pokud na sobě chtějí pracovat.

Tady je tajemství úspěchu: když dostanete pod kontrolu sebe, vaše děti se obvykle také uklidní. Pamatujte, že klid je nakažlivý – a úzkost také. Psychologové tvrdí, že úzkost rodiče významně přispívá k úzkosti jeho dítěte. Pokud se nedokážete uklidnit a ovládnout, pak vytváříte přesně tu atmosféru, které se snažíte vyhnout.

Nikdo se nechce přestat ovládat a rozčilovat se – neděláme to záměrně. Ale prostě se to stává. Rozčilujeme se, když naše děti nedělají to, co po nich chceme. Neposlouchají nebo se nepodřizují. Rozčílení a vztek jako takový je přirozená lidská emoce. Jak uvádí raisingchildren.net.au.

Dejte si závazek, že se budete ovládat

Slibte si, že se od nynějška budete snažit mít vše pod kontrolou. Všimněte si, co vás vyvede z míry – to, že vás dítě ignoruje, neodpovídá na otázky nebo že odmlouvá? Není vždy snadné udržet si kontrolu a nikdo nedokáže ovládat svůj temperament na 100 %. Přesto si zkuste slíbit, že budete klidní a pracujte na dosažení tohoto cíle. Nejprve vyzkoušejte, že nebudete nic říkat, že nebudete vůbec reagovat, když se opět objeví pocit vzteku vůči vašemu dítěti, píše psychologytoday.com.

Dejte si chvíli na to, abyste se uklidnili. Klidně odejděte z místnosti. Prostě dočasně opusťte situaci. Pamatujte, že na odpojení není nic špatného. Nemusíte na své dítě reagovat okamžitě teď a hned.

Přijměte prostě fakt, že vaše dítě bude tlačit na vaše tlačítka, v jistém smyslu prostě dítě zkouší své hranice a to je zcela přirozené a to dělá každé dítě nejen to vaše. Takže si to neberte osobně. Vaším úkolem je zachovat klid a ukázat dítěti, kde ty hranice jsou, aby zjistilo, že když je překročí, že za to také ponese odpovědnost.

Někteří rodiče mají zmatek v tom, za co jsou a nejsou zodpovědni a často přebírají i odpovědnost za to, co přísluší dítěti. Každý máme svůj osobní prostor, své pocity a myšlenky. Jak rodič, tak dítě. Nechte prostor pro pocity, myšlenky i povinnosti svému dítěti. Nemyslete za něj a nevnucujte mu jen ty své. Pokud do hlavy dítěte vkládáte jen své myšlenky a úhly pohledu, tak ho nevychováváte, ale ovládáte.

Vaše dítě má povinnosti, které musí v životě splnit. Ty patří vašemu dítěti, ne vám. Pokud si budete stále myslet, že jste zodpovědní za to, jak věci dopadnou, pak budete svému dítěti vytvářet jen stres a úzkost. Zkuste se na to podívat tak, že jste zodpovědní za to, abych jste pomohli přijít na to, jak problém vyřešit. Ale nejste zodpovědný za to, že problém vyřešíte za dítě.

Pokud budete mít pocit, že jste zodpovědní za řešení problémů svého dítěte, tak dítě nebude mít potřebu, že je musí řešit samo. Budete se čím dál víc rozčilovat a tlačit a snažit víc a víc. A čím více se budete snažit vy, tím méně se bude snažit vaše dítě. Je to kontraproduktivní. O tom hovoří jak odborníci tak mnohé studie.

Rodiče by měli své dítě koučovat, když je to nutné. A rodiče by měli stanovit pravidla rodiny a vést své děti k odpovědnosti za dodržování těchto pravidel tím, že jim vyvodí účinné důsledky. Zbytek je na dítěti.

Zdroj: psychologytoday, Apapsycnet, raisingchildren