Školní zážitky, které dokáží ovlivnit život nadlouho. 5 čtenářek se o ně podělilo. Najdete se?

Ne každý vzpomíná na školu s láskou. To, co mohlo být pro určitou skupinu populárních a oblíbených dětí nejlepším obdobím, mohlo být pro děti šikanované naopak noční můrou. Příšerné časy během těchto formativních let mohou vést k hrozným vzpomínkám, přes které se nikdy nepřenesete, jak dokazují tyto příběhy.

Když jsem byla ve třetí třídě, byla jsem nadšená, že budu moci předvést loutkové představení, na které jsem se týdny připravovala. Den předtím jsem si do třídy přinesla všechny doma vyrobené rekvizity a loutky na další den. Druhý den jsem s hrůzou zjistila, že školník všechno vyhodil. Dlouho jsem brečela. Stále si umím představit polici, na které byla moje krabice umístěna, a to, jak ji druhý den vidím prázdnou. Bylo to hrozné. Všechna ta práce…
Alena, 28 let

Ten můj, o kterém se chystám zmínit, není můj nejhorší, ale je to první věc, která mě napadla. První den v sedmé třídě… nová škola… noví kamarádi. Náhodou jsem měla na sobě sukni a po zakopnutí jsem sklouzla po chodbě na zadek a přistála s nohama ve vzduchu se sukní přes hlavu. Bylo to přinejmenším velmi trapné.
Jana, 24 let

Když už jsme u toho, můj bratr měl nadváhu. Jeden učitel ho požádal, aby přišel k tabuli a něco napsal… myslím, že v páté třídě. Dostal na výběr a rozhodl se to neudělat. Učitel mu odpověděl: „Kdyby tady nahoře bylo jídlo, určitě bys to napsal.“ Nemohla jsem tomu uvěřit. Proč by učitel něco takového dítěti říkal? Pokaždé, když vidím, že se nějakému dítěti s nadváhou posmívají nebo je nešťastné, vzpomenu si na svého bratra a je mi z toho smutno.
Alžběta, 30 let

V šesté třídě jsem nosila do školy neonově růžové kalhoty. Až v polovině školního dne jsem si uvědomila, že jsem začala menstruovat a že mám na nohavicích obrovské fleky. Musela jsem to zakrýt bundou a vydávat to za to, že sedím v rozlité kávě.
Denisa, 24 let

V první a druhé třídě jsem chodila do katolické školy. Jednou jsem se v hodině trochu bavila se spolužačkou a učitelka mě donutila stát celý den u lavice, abych se naučila nemluvit s ostatními. Dodnes si pamatuji, jak jsem byla unavená a jak mě z toho bolely nohy.
Kristýna, 36 let