Kdo má doma tento starý proutěný košík na houby? Sběratelé ho dnes cení víc než plastové košíky
Starý proutěný košík na houby, který ještě nedávno ležel někde na půdě bez povšimnutí, se zase vrací do hry. Plast sice zaplavil obchody, ale lidé i sběratelé se pomalu otáčí zpátky k tomu co fungovalo dřív. A cena některých kousků roste docela rychle, někdy až nečekaně.
Na první pohled nic zvláštního. Obyčejný košík z vrbového proutí, sem tam odřený, někde spravený drátkem. Jenže právě tyhle drobnosti dnes hrají roli. Ručně dělané kusy mají vlastnosti které plast prostě neumí napodobit, i když se snaží.
Podle dat z českých aukcí je o proutěné koše větší zájem než dřív, za posledních pár let to šlo nahoru o desítky procent. Není to jen nostalgie, jak by se mohlo zdát. Lidé řeší praktičnost i to, jak žít trochu udržitelněji.
Proč proutěné košíky znovu získávají hodnotu
Nejde jen o vzhled. Košík z proutí dobře větrá, což je při sběru hub docela zásadní. Houby se nezapaří a vydrží déle. V plastu se vlhkost drží, a to není ideální, někdy se zkazí rychleji než by člověk čekal.
Roli hraje i materiál samotný. Vrbové proutí je pružné ale zároveň pevné, což je kombinace která se těžko nahrazuje. Když se něco poškodí, šikovný košíkář to umí opravit. Díky tomu může jeden koš sloužit klidně desítky let, někdy i déle.
Co rozhoduje o ceně starého košíku
Ne každý starý kus má automaticky vysokou hodnotu. Sběratelé se dívají na detaily, někdy dost pečlivě. Sledují hustotu výpletu, druh proutí nebo odkud koš pochází. Ruční práce z menších dílen bývá ceněná víc než sériová výroba, i když není vždy dokonale rovná.
Důležitý je taky stav. Lehké opotřebení vlastně nevadí, spíš naopak potvrzuje že nejde o novodobou napodobeninu. Podstatné je aby košík držel tvar a nebyl plesnivý. Opravy, pokud jsou udělané tradičně, cenu většinou nesnižují.
- ruční výroba bez kovových spojů
- jasný původ z určité oblasti
- pevná konstrukce která se neviklá
Na trzích nebo aukcích se ceny pohybují od pár stovek až po tisíce korun. Raritní kusy, hlavně z první poloviny 20 století, bývají nejvíc žádané.
Řemeslo, které téměř zmizelo
Košíkářství bývalo běžné řemeslo na venkově, dnes už ho umí jen hrstka lidí. Výroba zabere čas a chce zkušenost, kterou stroj nenahradí. Právě to, že těch řemeslníků ubývá, zvyšuje cenu starších výrobků.
Zajímavé ale je, že roste zájem o kurzy. Lidi si to chtějí zkusit sami, pochopit jak věci vznikají. Košík pak není jen věc na houby, ale i kus příběhu a práce.
Má smysl starý košík renovovat
Pokud nějaký doma máte, nevyhazujte ho. Stačí jemně očistit a případně opravit, hodnota může jít nahoru víc než by se zdálo. Pozor ale na neodborné zásahy, třeba lakování nebo nahrazení proutí plastem, to spíš uškodí.
Ideální je obrátit se na zkušeného košíkáře. Ten pozná co a jak opravit, a udělá to citlivě. Náklady se často vrátí, nejen v penězích ale i v tom že máte zase plně funkční věc.
Starý proutěný košík tak není jen vzpomínka na minulost. V době kdy se řeší rovnováha mezi praktičností a udržitelností má zase své místo. A někdy i cenu která překvapí, možná víc než by člověk čekal.
Zdroje: aukro.cz, sbazar.cz, ceskatelevize.cz, narodnimuzeum.cz
