Exkluzivní rozhovor s Ivanem Vyskočilem: Mou největší inspirací byla moje maminka

Jeden z předních českých herců, divadelní legenda, autor knihy Manželky & jiné lásky. To je Ivan Vyskočil, který exkluzivně, pro Čas pro ženy, odpovídá na nejčastější otázky o svém životě, i kariéře.

Jste v herecké branži už řadu let. Jak Vás napadlo stát se hercem? Inspiroval Vás někdo, nebo to byla „náhoda“?

Už si to moc nepamatuji. Moji maminku napadlo, že bych mohl být hercem, když viděla, jak dělám obličeje na učitele. To víte, maminky mají vždycky pravdu.

Jste známý napříč divadelní scénou i na filmovém plátně. Existuje nějaká role, na kterou vždy rád vzpomínáte? A naopak, která Vás tolik neoslovila?

Když mi moje partnerka občas říká, že jsem hrál v tomhle a v tamtom, často si to ani nevybavuju. Dodnes si ale vážím hraní s Hynkem Bočanem (Slavné historky zbojnické). A taky Poslední propadne peklu, to se mi líbí i jako celek. Všeobecně mě baví hrát v komediích, ale na to, co jsem hrál nerad, si nevzpomínám.

Pracujete teď na nějakém filmu, či jiném projektu?

Kdysi jsem napsal hru o střetu mužského a ženského světa. Byla o pánovi, který si z křížové výpravy přivezl dívku. Bylo to sice historické, ale moderní, sám jsem v tom nehrál, jen jsem to režíroval. S radostí jsem pak sledoval, jak se diváci baví. Někdy je ale těžké vymyslet dobrý konec. Takže uvidíme, co přijde. Občas se mi ale zdá, že autoři neví, jak to správně zakončit.

I když teď, když se objevili noví herci, je to lepší. Kdyby si někdo usmyslel, že natočí Osudy Ivana Vyskočila, hrál by mě Donutil.

Co Vás více naplňuje? Divadlo, nebo film?

Bavilo mě obojí. Filmování mě bavilo tehdy, když se u filmu čekalo. Například v Ulici je to jak fabrika, ale i tak mě to baví. Jelikož jsem v důchodu, je tohle takové zpestření.

Když je Vám nabídnuta role, podle čeho se rozhodujete, zda ji přijmete?

Moji kolegové na tohle odpovídají vzletně. Upřímně řečeno se ale rozhoduji podle financí. Jsem nekonfliktní typ, takže aby mi vadil nějaký autor, a proto bych odmítl, to ne. Lidi mi nevadí. I když, můj výborný kamarád, Jarda Janeček, je hysterka. Po třech pracích s ním jsem mu řekl, že s ním už nikdy dělat nebudu – říká Ivan Vyskočil s humorem (Pozn. red.) Taky se rozhoduji podle okolností. Nedávno mi volali z Náchoda, že chtějí natáčet film Mažoretky. Neměli moc peněz, a natáčet chtěli v Itálii, kde jsem měl být obklopen děvčaty. Hned jsem to přijal.

Kdybyste nebyl povoláním herec, jaké zaměstnání by Vás bavilo?

Byl bych učitel, ale asi to není zrovna snadné povolání. Někteří studenti, hlavně ty maldší, jdou občas na nervy.

Kdybyste mohl vrátit čas, chtěl byste být opět hercem?

Asi ano. Určitou míru popularity jsem si zkusil. Je to fajn, když vidíte, že Vás lidi poznávají, že Vaši práci kvitují. Ale jsem rád, že se nejedná o celosvětovou popularitu. To musí být obtížné.

Máte nějaký vzor? V herecké, či v osobní rovině?

Spíše v té osobní. Otce jsem neměl. Když mi byli dva roky, opustil nás. Vzpomínám spíše na maminku. Byla moudrá, dala mi toho hodně do života. Měla za sebou koncentrák, a i přesto se uměla povznést.

Jste autorem knihy „Manželky & jiné lásky„. Co Vás inspirovalo k jejímu napsání? A uvažujete o další knize?

Další psát naplánuji. Teď už je vše jinak. Tehdy jsem byl zraněný po rozvodu s Andrlovou. Dneska bych to psal jinak, některé věci bych ani nezmínil. Jako “jiné lásky“ jsem myslel divadlo, kamarády, prostě přátelské vztahy.

Držíte se ve svém životě nějakého moudra, motta?

Asi ne, to bych si musel vymýšlet. Ačkoliv se mi líbí “Kdo si v životě hodně užívá a je spokojený, ten umírá se zavřenýma očima. Kdo se trápí, umírá s otevřenýma“. Moje bývalá partnerka mi kdysi řekla, že je můžu klidně zavřít.

Co je ve Vašem životě prioritou? 

Mám psa, zahradu, mladou partnerku, se kterou jsem přes 13 let, a neměnil bych. Víte, člověk by neměl dělat to, co nechce, aby se dělo jemu. A to platí jak v chování, tak v lumpárnách.

Máte nějaké koníčky? Jak trávíte svůj volný čas?

Lidé, co mají koníček jako povolání, vlastně nemají koníčky. Například pan Řehoř sbíral známky, občas jsem mu je také nosil. Já obšas sbírám hezké věci, třeba obyčejný kámen, ale jinak nic. Jen se mi hrozně líbí ženský, čím dál tím víc.

Postrádáte nějaké morální hodnoty v dnešním světě? Případně, chtěl byste našim čtenářům něco vzkázat?

Když je někdo známý, třeba politik, a něco se na něj provalí, chová se, jako by měl pláštěnku. Pláštěnku, po které vše steče, a on jde dál. Nebo moji kolegové, kteří dělali Starce na chmelu, museli skončit, protože produkční údajně zkrachoval. Nikdo nic nedostal. Pán, co to organizoval, měl hned další produkci, a nikdomu to nevadilo. To já bych chodil kanálama.

Asi je to dobou. V době našich maminek by to takhle nešlo, byla by to ostuda, někde se ukázat. Mě nepohoršuje třeba to, že někdo chodí s tím a oným, to mi je jedno. Vadí mi podvody, když někdo někodo dopálí a připraví ho třeba o majetek. To je amorální a neměl bych na to žaludek.

zdroj: redakce – vlastní dotazování