Exkluzivní rozhovor s prostitutkou: Jsem úplně normální ženská, říká

Prostituce je jedno z nejstarších řemesel, jak se říká. Dnešní společnost bere tuto „práci“ jako něco naprosto nepřijatelného. Jako něco, za co by se žena měla stydět a ostatní by jí měli opovrhovat, pokud na to přijdou. Přesto ale spousta lidí sleduje porno, vyhledává erotické fotografie, sex je běžný ve filmech, v seriálech, snad všichni ho provozujeme.

I tak je ale v dnešní době prostituce něco, co většinovou společnost pohoršuje. Jaký názor na to má Alex (35), která se tělem živí? A jak její život vypadá?

Alex, můžeš se čtenářům trochu představit?

Hned takový těžký otázky! (směje se) Nevím, no… Jsem úplně normální ženská, nedávno mi bylo pětatřicet, mám dítě, tomu je pět. Myslím si, že mám dobrej život. Jo, a jsem společnice, prostitutka, jak kdo chcete.

Jak dlouho tuhle profesi děláš? A jak ses k tomu dostala?

S nějakou tou přestávkou je to skoro třináct let. A jak jsem se k tomu dostala? Asi jako spousta jinejch holek. Prostě při škole. Mám ještě jednoho sourozence, máma od nás odešla, když jsme byli malí, takže nás vychovával táta. Žili jsme na malým městě, spíš to byla velká vesnice. Táta chtěl, aby z nás něco bylo, hodně se snažil, ale peněz prostě moc nebylo. Měla jsem různý brigády, abych rodinnému rozpočtu trochu pomohla. Když jsem šla na vysokou, našla jsem si brigádu jako hosteska. A tam mě oslovil jeden chlápek, že jsem krásná a je mě tu za těch pár korun škoda. Nabídnul mi příležitost a já se jí prostě chopila.

Takže jsi začala kvůli penězům?

Jo. Jen si to představte. Když jsem dělala hostesku, dostala jsem pár tisíc měsíčně. Sotva jsem vyžila, protože táta mi nemohl dávat moc peněz. Bydlela jsem na koleji. Viděli jste někdy, jak to vypadá na vysokoškolských kolejích? Děsný. Navíc jsem věděla, že táta a mladší sourozenec jsou na tom finančně taky mizerně. A ten chlap mi nabídnul ne tisíce, ale desetitisíce.

Změnilo to tvůj život hodně?

Hodně? To je slabý slovo! (směje se) Už za měsíc jsem bydlela ve vlastním bytě, mohla jsem tátovi posílat docela dost peněz a pořád mi hodně zbylo. Mohla jsem si dovolit cokoliv jsem chtěla. Drahé restaurace, oblečení, pařby, podporu rodiny… Všechno.

A ta druhá stránka věci? Jak jsi snášela to, že prodáváš sama sebe?

Překvapivě dobře. Nevím, co k tomu říct. (krčí rameny) Byla jsem mladá a nechtěla se vázat. Stejně jsem každou chvíli spala s někým jiným. Teď to bylo stejné, jen jsem za to dostávala peníze.

Vědělo okolí, co děláš? Řekla jsi to někomu? A ví o tom někdo dnes?

Nikomu jsem se tím nechlubila. Ne, že bych se styděla, nebo tak něco. Brala jsem to jako svojí soukromou věc. Nikdo to nevěděl a neví. Myslím si, že to nepotřebují vědět.

Jak se ti to povedlo tajit třeba před rodinou, když jsi jim najednou posílala peníze?

Jednoduše. Řekla jsem jim, že dělám modeling. Občas se mě táta nebo sourozenec ptali na nějaké fotky. Tak jsem si prostě zaplatila focení a nechala si udělat jakože „modelkovský“ fotky a ty jsem jim ukázala. Šla jsem na to chytře.

Vím, že to děláš i dneska. Říkala jsi, že máš dítě. Jak se dá skloubit prostituce a dítě? A dá se to pořád tajit?

Dneska se to dá jednoduše. Dítě chodí do školky, jezdí k mýmu tátovi třeba na víkendy, když potřebuju, zaplatím hlídání na noc. Horší to bylo, když bylo dítě malý. Musela jsem práci dost omezit, ale nechat jsem toho nechtěla, kvůli penězům. A taky mě to baví. Prostě máme paní na hlídání. Před veřejností vystupuju jako podnikatelka, což teda v podstatě jsem. Říkám, že podnikám ve službách, to je vlastně taky pravda. A tak, jako chodí jiný ženský do kanceláře, já mám malý byt pro svojí práci. Jiný než ten, kde normálně bydlíme.

Kde sháníš klientelu? Bereš každého?

Ne, to jsem nedělala ani na začátku. Vybírám si. Dneska už mám stálé klienty, hlavně bohaté cizince. Když přijedou do města, předem se domluvíme a potkáme se. Někdy jsou třeba v sousedním státu, takže jedu já za nimi, třeba na celý víkend. Dostanu za to tolik, kolik bych si nevydělala ani za tři měsíce třeba za pokladnou. Občas se objeví někdo nový, většinou na doporučení některého stálého klienta. Sama aktivně už chlapy nehledám.

Jde vždycky jen o sex? Nebo máš někdy schůzku s klientem i za jiným účelem?

O sex jde ve většině případů. Mám ale jednoho staršího pána, který už je v důchodu, je ze Švýcarska a je hrozně inteligentní, milý a sečtělý. Když přijede, dělám mu prostě doprovod. Jdeme do divadla, do opery, jedeme na výlet, na výstavu… Prostě si povídáme a vyrazíme kam chce. Mám setkávání s ním moc ráda a on mi vždycky píše, jak se na mě těší.

Odmítla jsi někdy někoho? Proč?

Jak jsem říkala, vybírám si. Záleží na sympatiích, na tom, co ten konkrétní člověk chce. Taky nedělám všechno. Nikdy bych nešla do čehokoli bez prezervativu. Nebo do něčeho, co se mi hnusí, což je v podstatě všechno, co obsahuje výkaly, krev, elektřinu, víc než tři lidi, cokoliv, co zanechává dlouhodobější stopy na mojí kůži, větší násilí… Je toho dost, co je pro mě důvodem odmítnout klienta. Už jenom třeba to, že je Čech. Občas někde někdo vyšťourá můj prastarý inzerát a odepíše na něj. Chci se vyhnout tomu, že svého klienta potkám, když jdu na nákupy nebo někam s dítětem. Takže prostě beru jedině cizince.

Máš nějaký kuriózní zážitek? Dokáže tě něco překvapit?

To by asi bylo na samostatný článek. (směje se) Je toho tolik, že nevím, co zmínit dřív. Jednou se mi třeba stalo, že jsem komunikovala s klientem. Měl za týden přijet, domluva byla rychlá, zdálo se, že je to sympaťák, nic nebylo divné nebo jiné než obvykle. I setkání vypadalo ze začátku normálně. Šli jsme na večeři, domluvili poslední detaily a tak. Pak jsme šli k němu na pokoj v hotelu. A tam bylo dalších šest chlapů. Nebyli tam náhodou, čekali na mě. A začali nabízet spoustu peněz za to, že s nimi se všemi strávím noc. Vůbec jsem nevěděla, jak reagovat. Pak ti byly praktiky, které prostě nedělám. A občas mě překvapí, co jsou lidé schopní vymyslet. Ale to se dost eliminovalo tím, že mám jen stálé klienty, se kterými se známe.

Jak dlouho v téhle profesi chceš pokračovat, Alex? Máš nějaký plán do budoucna?

Plán mám. Snažím se šetřit, což se mi docela daří. A jak dlouho chci tohle dělat? Dokud to půjde. Baví mě to, vydělává to, můžu díky tomu zajistit svému dítěti skvělý život a můžu mu dopřát cokoliv, co jen chce. A sobě taky. Vím, že to nejde dělat věčně, ale pár let snad ještě jo. Mám tu výhodu, že jsem si tuhle cestu v podstatě vybrala sama, nikdo mě nikam netlačil. Spousta holek to dělá třeba proto, aby měly na drogy. To není můj případ. Drogy jsem nikdy nebrala. Beru to tak, že spojuju příjemné s užitečným. Jakmile zatoužím změnit obor, udělám to.

Co bys vzkázala lidem, kteří se na tebe budou po přečtení dívat skrz prsty?

Nic. Pokud je někdo schopný odsoudit někoho na základě pár otázek, nemám pro něj žádný vzkaz. Jen bych ráda poznamenala, že je spousta ženskejch, co oblbujou ženatý chlapy. Kolik rodin se rozpadlo kvůli milence? Jasný, vždycky je na vině jak milenka, tak zadaný chlap, ale stejně. Mezi mnou a klientem je čistě obchodní vztah. Nemícháme do toho city, soukromí ani nic jiného. Já nejsem ta, kvůli které by někdo odešel od manželky nebo přítelkyně.

Poznámka redakce: Jméno je smyšlené, Alex si nepřála zveřejnění fotografií kvůli ochraně soukromí, fotky jsou ilustrační. Rozhovor zveřejněn se souhlasem Alex.

Zdroj: redakce – vlastní dotazování