Věděli jste, že i asexuálové mohou mít sex a užít si ho? Zde najdete vše, co o asexualitě potřebujete vědět

Přidat na Seznam.cz

Ačkoli asexualita není úplně běžná, jedná se o velmi reálný typ sexuality, se kterým se někteří lidé ztotožňují. Bohužel se o ní moc nemluví a pro většinu lidí jsou asexuálové zkrátka podivíni. Magazín Women’s Health se tímto tématem naštěstí důkladně zabýval.

„Neznamená to, že by na někom, kdo je asexuál, bylo něco špatného,“ říká Courtney Watsonová, sexuální terapeutka. „Jen se na spektru sexuální touhy nachází na jiném místě.“

Je důležité si uvědomit, že asexualita je prostě sexuální orientace, stejně jako heterosexualita, homosexualita nebo bisexualita. Asexualita je sexuální orientace pro jedince, kteří mohou pociťovat romantickou přitažlivost, ale ne sexuální.

Široká veřejnost asexualitě nerozumí tak dobře jako jiným sexuálním orientacím a ani se o ní tolik nemluví.
National LGBTQ Task Force definuje asexualitu jako sexuální orientaci, při které člověk necítí žádnou nebo jen malou sexuální přitažlivost. Je důležité zdůraznit, že stejně jako mnoho jiných sexuálních orientací je i asexualita spektrem. Někteří lidé nemusí odpovídat striktní definici asexuality, ale mohou mít pocit, že jejich prožívání jí odpovídá více než jiné orientace, uvádí pracovní skupina.

Co znamená asexualita?

Ačkoli asexuální lidé nemusí pociťovat sexuální přitažlivost, nemusí to nutně znamenat, že je sex odpuzuje. Mohou k němu pociťovat neutrální vztah, případně se jim dokonce líbí, ale nemají o něj zájem. Asexualita není volba jako abstinence.

Podle organizace Asexual Visibility and Education Network tento termín označuje osobu, která neprožívá sexuální přitažlivost. To neznamená, že asexuálové nemohou rozvíjet romantické city nebo navazovat citové vztahy. Ve skutečnosti existuje řada způsobů, jak se někdo může identifikovat jako asexuál.

Podle některých odhadů je asexualita rozšířená jen asi u 1 člověka ze 100. Její nízká početnost pomáhá vysvětlit, proč je často nepochopena.

Pár faktů:

  1. Asexuálové neprožívají sexuální přitažlivost.
  2. Není to příliš časté.
  3. Existuje v určitém spektru.
  4. Není to zdravotní stav.
    • Asexualita se často zaměňuje s nízkým libidem, což je klinická diagnóza, která může být způsobena různými zdravotními důvody. Například deprese může na několik měsíců nebo dokonce let zcela utlumit váš sexuální apetit.
    • Na rozdíl od nízkého libida není asexualita zdravotní stav a v žádném případě se nejedná o poruchu, která by se mohla nebo měla léčit.
  5. Není to ani celibát. Nejde o vědomou volbu chování. Asexualita je založena na základních pocitech a prožitcích sexuální přitažlivosti a touhy.
  1. Na asexuálních lidech není nic „špatného“.
    • Neznamená to, že by byli fyzicky nebo psychicky v nepořádku, jde o sexuální orientaci. Není způsobena prožitím sexuálního násilí nebo jinými vnějšími faktory.
  2. Každý člověk může být asexuální.
    • Navzdory zastaralé představě, že muži mají vyšší sexuální apetit než ženy, nemá pohlaví na asexualitu žádný vliv (a ostatně ani žádný jiný sexuální konstrukt). Stejně jako v případě jakékoli jiné sexuální orientace se za asexuála může označit naprosto kdokoli.
  3. Pokud se identifikujete jako asexuál, stále můžete randit (pokud chcete).
    • Stejně jako neasexuální jedinci mohou i asexuální lidé randit s muži, ženami i translidmi.
    • Podívejte se na to takto: Kdybyste měli sepsat seznam věcí, které vás na vašich partnerech přitahují, je pravděpodobné, že by nezačínal a nekončil tím, jak se cítíte ve svých intimních partiích, že? Lidé nás přitahují z desítek důvodů – jejich svérázný smysl pro humor, zabijácký intelekt a objetí, které nám rozjasní den. Totéž platí pro lidi, kteří se označují za asexuály a zažívají romantickou přitažlivost. Takže ano – existují způsoby, jak ve vztahu vybudovat intimitu, která nezahrnuje to, co máte mezi nohama.
  4. Asexuální lidé mohou mít stále sex…
    • Někdo, kdo se identifikuje jako asexuál, nemusí pociťovat sexuální přitažlivost, ale přesto může chtít navázat intimní spojení s partnerem jako fyzické uvolnění nebo být někomu blízkému blízký i fyzicky. Nebo může jít čistě o snahu potěšit svého partnera. Zkrátka, stejně jako u většiny věcí v životě, i zde záleží na konkrétním člověku.
  5. …a orgasmy.
    • Sex může být příjemný i v případě, že jste asexuální – orientace nemá vliv na anatomii. Sex je stále fyzicky příjemný akt. Někdo, kdo se identifikuje jako asexuál, může mít orgasmus jako kdokoli jiný.
    • Zdá se vám to matoucí? Je třeba si uvědomit, že kromě zřejmého sexuálního potěšení je na orgasmu spousta dobrých věcí. Mohou být způsobem, jak upustit páru, snížit stres – nebo vám dokonce pomohou zbavit se bolesti hlavy.
  6. Asexuální osoba se může rozhodnout otevřít svůj vztah.
    • Pokud je pár otevřený nemonogamii, může to být způsob, jak může partner uspokojit svou sexuální potřebu.
  7. Zjištění, že jste asexuál, může být úlevou.
    • Obvykle se projevuje ve stejné době, kdy si všichni ostatní začínají uvědomovat a přiznávat svou sexualitu, tedy v období raného dospívání. Lidé, kteří jsou asexuální, však často neznají slov, kterými by svou sexualitu popsali, až do dospělosti. Mohou se pokoušet chodit s jinými lidmi a mít s nimi intimní vztahy, ale současně si být vědomi, že jim něco nesedí. Když si někdo uvědomí, že je asexuál, pocítí pravděpodobně obrovskou úlevu, protože konečně pochopí, proč nikdy nezažil sexuální přitažlivost.
  8. Asexualita zažila v posledních letech několik významných momentů v popkultuře.
    • V seriálu Hra o trůny postava lorda Varyse také řekla, že byla asexuální, než se stala eunuchem. „Když vidím, co touha dělá s lidmi, co udělala s touto zemí, jsem velmi rád, že se na tom nepodílím,“ praví v seriálu.
  9. Pokud jste asexuálové, nejste na to sami. Existuje podpora.

Pokud stále stále svádíte vnitřní boj nad svojí sexualitou, vyhledejte sexuologa. Nemusíte mít pocit, že jste v tom sami, protože existují lidé, kteří jsou speciálně vyškoleni k tomu, aby vám dokázali pomoci se s těmito pocity vypořádat, utřídit je a zvládnout.

Zdroj: Women’s Health , wikipedia, psychologytoday